Anglicky: Agriculture and Eutrophication: Where Do We Go from Here?
Zdroj: Paul J. A. Withers , Colin Neal , Helen P. Jarvie, Donnacha G. Doody Withers, P.J.A., Neal, C., Jarvie, H.P., Doody, D.G. ( 2014). Agriculture and Eutrophication: Where Do We Go from Here? Sustainability 6(9), 5853-5875; doi:10.3390/su6095853
Klíčová slova: " eutrofizace, květy řas, zemědělství, odpadní voda, dusík, fosfor, zmírnění"
Dostupný z: http://www.mdpi.com/2071-1050/6/9/5853/htm
Pohled na tmavé vodní toky s velkým množstvím řas se již bohužel v mnoha částech světa stal zcela běžným. Klesající vodní biodiverzita a mrtvé zóny v pobřežních oblastech se v posledních desetiletích mnohonásobně rozrostly. Hnacím motorem těchto problémů je eutrofizace vod – obohacení vnitrozemských a pobřežních vod zejména dusíkem a fosforem z lidských činností. Nejvyšší měrou tomu přispělo zemědělství díky zvýšenému používání hnojiv pro jeho zintenzivnění a také nevyhnutelná urbanizace. Nejzranitelnější ovšem bývají sladké vody, které jsou široce využívány a právě zde má zvýšený výskyt P největší vliv na růst řas.
Dle zjištění dochází k vysokému zatížení povrchových vod krátce po aplikaci hnojiv. Velký vliv na eutrofizaci má také N a P akumulovaný v podzemních vodách, půdách či sedimentech z již minulých aplikací na půdu. Ve Velké Británii byli zemědělci aktivně povzbuzováni poválečnou politikou k tomu, aby užívali relativně levná hnojiva. Dusík a fosfor v těchto levných hnojivech se stal spíše problémem. Bylo zjištěno, že N (který se stále ve velké míře nachází v podzemích vodách) a P (nacházející se v půdě) z těchto poválečných hnojiv velice přispívá k eutrofizaci, zejména ve stojatých vodách. Zemědělci nyní čelí legislativní zátěži a jsou po nich vyžadovány náklady na nápravu škod na životním prostředí. Farmáři zde musí zavést opatření, která snižují ztráty živin ze současných vstupů hnojiv, ale také se musejí zabývat mobilizací a dodáním N a P z minulosti.
Zemědělství je však pouze jedním z mnoha zdrojů, které přispívají k růstu řas. Často je velice obtížné rozlišit přímou souvislost mezi zemědělstvím a ekologickými dopady ve vodních tocích, které dostávají vstupy živin z více zdrojů a kde se vyskytují problémy s eutrofizací. Například ve Velké Británii ve většině vodohospodářských povodí jsou přísuny N a P doplněny přímým a téměř nepřetržitým vypouštěním domácích a průmyslových odpadních vod z velkého množství ČOV. Zatímco zemědělství je nepochybně hlavním zdrojem N, odpadní voda je hlavním zdrojem P (hlavní omezující živina pro zničení růstu řas). Dle britského zjištění příspěvek zemědělství k eutrofizaci řek závisí také na tom, zda se P uvolňuje z kanalizačních sedimentů v období nízkých průtoků, což jsou doby největší ekologické citlivosti.
Existuje spousta příkladů, kdy mělo zemědělství přímý dopad na kvalitu a ekologický stav řek, jezer, ústí řek a pobřežních systémů. Na farmách se doporučuje široká škála opatření ke snížení zatížení N a P ze zemědělství na vodu. Musí se zajistit bezpečná pitná voda a obnovení nebo zachování dobrého ekologického stavu. Tato opatření zahrnují legislativní, dobrovolné a ekonomické páky. Ty zahrnují vesměs stanovení limitu, načasování, metody aplikace živin do půdy a samotný odtok živin.
Řasy a tmavé vody jsou společenským problémem, který vznikl důsledkem řady evolučních a antropogenních zásahů. Dlouhodobé skladování N a P v naší krajině naznačuje, že tyto problémy přetrvávají nejméně po dobu desetiletí. Několika generacím trvalo, aby uznaly environmentální dopady intenzifikace zemědělství a urbanizace. Dalším několika generacím bude trvat, aby tyto dopady vyřešila. Výsledkem celého šetření by mělo být vypracování sofistikovanějších nástrojů a indikátorů pro každé povodí zvlášť – který zdroj by se měl řešit jako první. Potřebná jsou zejména soudržná a komplexní opatření na ochranu našich vodních zdrojů pro budoucí generace. Tato opatření musí zahrnovat společenskou reakci všech zainteresovaných stran: širokou veřejnost, vodárenský průmysl, zemědělce a urbanisty.
