Klíčová slova: "zdravotní, stav, končetiny, dojnice"
Novotná, I., Havlíček, Z., Němcová, P., Langová, L.
Mendelova univerzita, Agronomická fakulty, Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat, Zemědělská 1, 613 00 Brno
Úvod
Onemocnění pohybového aparátu dojnic, s projevem kulhání je dlouhodobým celosvětovým problémem, který má velký význam nejen z pohledu dobrých životních podmínek a pohody zvířat, ale i z pohledu vlastní produkce mléka a ekonomiky chovu. Prevence a včasná diagnostika kulhání by měla zabránit rozvoji onemocnění a následným vysokým nákladům na léčbu zvířat. V tomto přehledu jsou popsány nejčastější příčiny infekčních i neinfekčních lézí.
Náchylnost k onemocnění končetin je primárně ovlivněna kvalitou rohoviny. Kvalitu rohoviny ovlivňují vnitřní a vnější faktory, jako je hygiena, výživa, hormonální změny během telení a laktace, věk zvířete nebo genetická predispozice.
Onemocnění končetin a jejich dopad na chov dojnic
Onemocnění končetin a kulhání dojnic je v současné době závažným problémem v chovech mléčného skotu, výrazně ovlivňuje zdraví a welfare zvířat (Westin et al., 2016). Prevalence těchto onemocnění pozitivně koreluje se stále se zvyšující mléčnou užitkovostí (Potterton et al., 2012, Bicalho, Oikonomou, 2013). V ČR dlouhodobě stoupá počet chovů, kde se vyskytuje digitální dermatitida a častěji se objevují chovy s výskyty nekrobacilózy (Šlosárková, Fleischer, 2009). Problémy s končetinami mají negativní vliv na dlouhověkost, reprodukci a mléčnou produkci (Blowey, 2012, Solano et al., 2016). K ekonomickým ztrátám způsobeným sníženou mléčnou produkcí vedou již přerostlé paznehty, kdy Šlosárková et al. (2004) uvádějí ztráty mléka asi o 6 %. Při závažnějších problémech s paznehty mohou být ztráty až 50 %. Ztráty bývají největší, pokud dojde k onemocnění vysokoužitkových dojnic na vrcholu laktace.
Podle Thomsena et al. (2012) léze na chodidlech zapříčiňují u dojnic 90 % kulhání. Kulhání je pro zvířata vysilující a bolestivý stav, který má multifaktoriální etiologii, může být infekčního původu nebo vzniknout poraněním paznehtu. Mezi hlavní faktory pro vznik kulhání patří hygiena a technologie chovu (Keyserlingk et al., 2009), zejména nízká úroveň hygieny a vysoká vlhkost ve stájích jsou ideálním prostředím pro růst bakterií (Cook et al., 2012). Dalšími faktory mohou být použitá podlaha, nepohodlné lože, trvalý pobyt ve stáji (Keyserlingk et al., 2009), výživa, jiná onemocnění a genetické vlivy.
Při redukci kulhání se musí dodržovat včasná identifikace, okamžitá léčba klinických příznaků a zahájení specifické prevence kulhání pro danou farmu (García-Munoz et al., 2017). Základem je brzké zjištění skutečných příčin a rozlišení, zda se jedná o infekční příčinu, léze způsobené nadměrným opotřebením paznehtů a trauma nebo laminitidy. Převažující příčině je třeba věnovat pozornost a neprodleně podniknout kroky k její eliminaci. Nízké procento kulhání je odrazem managementu farmy, který by měl zahrnovat pravidelné koupele končetin, korekční úpravy paznehtů, vhodné povrchy v chodbách, pohodlné boxy a čistotu ustájení (García-Munoz et al., 2017).
Pro udržení nízkého procenta kulhání a onemocnění končetin je kromě včasné identifikace vyžadována rychlá a účinná léčba a současná implementace preventivních opatření pro danou farmu. K prevenci a léčbě infekčních onemocnění paznehtů se nejčastěji používají koupele s antibakteriálními prostředky např. na bázi síranu měďnatého, formalinu (Cook et al., 2012).
Pro diagnostiku onemocnění končetin existuje několik metod. Nejčastější metody zahrnují vizuální analýzu pohybu zvířat. Tyto metody jsou však subjektivní (Rodríguez et al., 2015), není dán standard, jak při hodnocení postupovat. Jsou časově náročné, na druhou stranu jsou levné, neinvazivní a lehce aplikovatelné (Schlageter-Tello et al., 2014). Vlastní diagnostika lézí na paznehtech probíhá většinou ve fixační kleci až při zvednutí končetiny při ošetřování paznehtů dojnic až poté, co se objeví kulhání (Alsaaod et al, 2015), což není příznivé z hlediska ekonomických ztrát (Hulsen, 2007).
Ekonomické ztráty nejsou způsobeny pouze nižší mléčnou produkcí, může být narušen i celkový zdravotní stav. Dochází ke snížení živé hmotnosti (Němeček, 2009), zhoršení až vymizení příznaků říje. Rovněž se zvyšují náklady na léčení a ošetřování postižených zvířat a dochází k častému vyřazování neúspěšně léčených zvířat z chovu. Další ztráty zapříčiňuje vyřazování mléka pro lidský konzum během léčby kvůli ochranným lhůtám léčiv. Mimo to se zvyšuje riziko výskytu dalších zdravotních komplikací, např. proleženin, otlaků a zánětů kloubů (Šlosárková, Fleischer, 2009).
Stavba končetin skotu
Hrudní končetiny mají především nosnou funkci a pánevní končetiny slouží k posunu dopředu (König a Liebich, 2003). Paznehty hrudních končetin jsou širší, tupější a kratší a mezipaznehtní štěrbina je širší než u pánevních končetin. Hrudní končetiny mají strmější úhel mezi chodidlovou plochou a dorzální stěnou paznehtu, než pánevní (König a Liebich, 2002). U zdravého chodidla by měl přední úhel mezi stěnou a chodidlovou plochou paznehtu mít 45° u pánevních končetin a 50° u hrudních, délka stěny by měla být 60-80 mm a výška patky 30-40 mm, u jalovic 20-35 mm (Blowey, 2012). Laterální pazneht hrudní končetiny je zatěžován více a z toho důvodu je větší než mediální (Černý, 2004), což může být vyhodnoceno jako rizikový faktor pro chronické přetížení a vznik kulhání (Alsaaod et al., 2015). U pánevních končetin jsou paznehty ve většině případů symetrické (Černý, 2004).
Distální konce prstů chrání rohové pouzdro paznehtu, pod ním škára, která obsahuje cévy a tvoří podpůrnou strukturu pro paznehtní kost (Blowey, 2012). Rohové pouzdro tvoří rohová stěna a rohové chodidlo. Mezi rohovým chodidlem a rohovou stěnou se nachází flexibilní spoj bílá čára. Podkoží na obrubě, korunce a patkách je tvořeno relativně pevným polštářem (König a Liebich, 2002) z tuhé plsťovité síťoviny kolagenních a elastických vláken a okrsky tukové tkáně (Tichý et al., 2004), které na nášlapné ploše fungují jako tlumiče společně s mechanismem rozevírání paznehtů, který zvětšuje plochu zatížení (König a Liebich, 2002). Flexi a extenzi prstů umožňuje axiální a mediální složka natahovače prstu a povrchový a hluboký ohybač prstu (Marvan et al., 1992).
Rohovina chrání hrot končetiny vůči mechanickým, chemickým a biologickým vlivům prostředí. Stěna paznehtu je tvořena obrubou a korunkou. Obrubu tvoří měkká, drolivá, rourkovitá rohovina, korunka je naopak tvořena velice pevnou rohovinou. Chodidlo tvoří nášlapnou plochu. Na chodidlo navazuje patka, která má rohovinu podobnou gumě. V oblasti nosného okraje chodidla a distálního úseku patek je rohovina rovná. V axiální části patky je fyziologicky klenutá a neúčastní se našlapování (König a Liebich, 2002). Spojovací část mezi stěnou a chodidlem tvoří bílá čára, která obsahuje nezralé nepigmentované rohovinové lístky. Kost je v přední části připojena lamelami do škáry, zezadu je uchycena vazivovým aparátem (Blowey, 2012).
Kvalita rohoviny paznehtů
Keratinocyty vznikají z živých epidermálních buněk programovanou buněčnou smrtí (apoptózou), rohovina je tedy mrtvým materiálem. Následující generace rohovatějících buněk posouvá původní rohovinu distálně (König a Liebich, 2002). Keratin může být vláknitý nebo charakteristický vyšším obsahem cysteinu a síru obsahujících aminokyselin. Na kvalitě keratinu je závislá kvalita a trvanlivost rohoviny. Za pevnost keratinizované hmoty je odpovědný enzym thiol-oxidáza, který zajišťuje formování disulfidových můstků. Pro udržení optimální hladiny energie při keratinizaci je potřeba Cu iontů, které aktivují cytochrom-c oxidázu v aerobním dýchacím řetězci. Pokud by došlo ke snížení zásoby energie, tvoří se nekvalitní rohovina a následně vznikají léze paznehtů. Buněčné membrány a mezibuněčný prostor obsahují glykoproteiny a komplex lipidů. Glykoproteiny mají za úkol mechanicky spojovat buňky rohoviny a lipidy zajišťují permeabilitu, která je nezbytná pro udržení hydratace paznehtů (Lean et al., 2013). Procesy jako vysychání nebo přesycení tekutinou snižují kvalitu rohoviny. Optimální vlhkost rohoviny zachovává její elasticitu (König a Liebich, 2002).
Rohovina tvoří bariéru proti vzestupné infekci, pokud je tato bariéra narušena patogenními mikroorganismy, může dojít k hnisavým zánětům. Tuto přirozenou bariéru a integritu rohoviny může narušit špatná hygiena podestýlky, vysoká koncentrace kejdy rozpouští intercelulární tmel. Močovina selektivně ničí keratin zrohovatělých buněk a vzniká dyskeratotická rohovina, která se vyznačuje nedostatkem keratinu a nadbytkem intercelulárního tmelu. Tato dyskeratotická rohovina je velice citlivá k bakteriálnímu rozkladu.
Kvalita rohoviny může být rovněž ovlivněna výživou, kdy nižší přísun živin vede k produkci nekvalitní rohoviny a zvyšuje se citlivost na chemické, fyzikální nebo mikrobiální působení prostředí, dále nedostatečným cévním zásobením škáry, které může být způsobeno nedostatkem pohybu, trvalou zátěží i anomáliemi postavení paznehtu, což snižuje nutritivní zásobení epidermis prostřednictvím difuze a tím dochází ke snížení kvality epidermálního produktu rohoviny (König a Liebich, 2002).
Na počátku laktace dochází ke snížení citlivosti na inzulín, což může ohrozit tvorbu keratinu v důsledku potlačení absorpce glukózy a aminokyselin. Nadměrné krmení při stání na sucho vyvolává hyperinzulinémii a hyperglykémii v časné fázi laktace, což jsou klasické známky inzulínové rezistence. Tento jev vede k produkci rohoviny horší kvality na začátku laktace a předchází laminitidě. Rovněž zvýšené steroidní hormony a prolaktin v období gravidity snižují produkci růstového faktoru a tím je inhibována keratinová syntéza.
Glukokortikoidy, především kortizol vznikající při stresu, mají vliv na zrání keratinocytů. Negativně ovlivňuje metabolismus glukózy, bílkovin a tuků. Dojnice s vyšší produkcí mléka nemusí být schopny produkovat dostatečné množství bílkovin, zejména na počátku laktace. Nedostatek bílkovin u vyvíjecích se keratinocytů může vyústit v produkci nekvalitní rohoviny a predisponovat dojnici ke kulhání. Na začátku laktace se zvyšují požadavky na vápník, který je rovněž nezbytný při formování rohoviny. Požadavky rostou se zvyšující se paritou (Tomlinson et al., 2004). Vlivem působení stresu se na stěně rohoviny mohou tvořit horizontální prstýnky.
Praskliny rohoviny se objevují častěji u starších a těžších zvířat. Zapříčiněno tím, že se rohovina stane suchou a křehkou a ztrácí flexibilitu. Může to způsobit i deficience některých prvků, např. selenu, mědi, zinku. Praskliny mohou být genetického původu. Taková zvířata mají zdravé končetiny a jakmile jsou vystaveny stresu, praskliny se objeví. Prevencí je suplementace minerálů, biotinu. Pokud jsou praskliny příliš hluboké, může dojít k infekci hlubších tkání a způsobit kulhání. Paznehty, které vyrostou příliš, mají vyšší tendenci k prasknutí a rozštěpení (Thomas, 2009).
Vliv prostředí na kvalitu paznehtů dojnic
Rohovina roste v letním období rychleji a je tvrdší než v období chladnějším. Suchý horský vzduch ji vytvrzuje a vysušuje, proto je tvrdší, ale křehká. Vlhké a teplé prostředí je vhodné pro proliferaci hnilobné mikroflóry paznehtů (Novák et al., 2003). Takové prostředí zapříčiňuje především onemocnění interdigitálního prostoru a patek (Nordlund et al., 2004). Nejméně vhodná technologie ustájení je bezstelivové ustájení s roštovými podlahami. U tohoto typu je nejvyšší výskyt onemocnění končetin. Pohyb ve výkalech změkčuje rohovinu a dochází k rychlému obrušování (Novák et al., 2003). Špinavé paznehty signalizují, že je na roštech velké množství výkalů. Zařízení pro odkliz výkalů má za úkol zajistit čisté a suché prostředí (Hulsen, 2007). Vyšší koncentraci stájových plynů, vysokou relativní vlhkost v zimě a vysokou teplotu v létě zvířata kompenzují omezením pohybu, tím dojde ke snížení metabolismu, snížení příjmu krmiva a tím je snížena užitkovost. Na tuto skutečnost chovatel reaguje navýšením koncentrovaných krmiv v krmné dávce, což může zapříčinit vznik subklinické metabolické acidózy a laminitidy (Novák et al., 2003).
Pro udržení dobrého zdravotního stavu paznehtů dojnic je požadován adekvátní typ povrchů ve stáji (Haufe et al., 2012). Povrch ve stáji nesmí být příliš hladký, vlhký a znečištěný, hrozí uklouznutí, změny v interdigitálním prostoru (mikrotrhliny, tylomy) (Šlosárková et al., 2004). Naopak příliš ostrý povrch může způsobit nadměrné obroušení rohoviny a až přílišné zkrácení paznehtů a může docházet k nerovnoměrnému zatěžování s následným obnažením škáry a ke vzniku zánětů (Bicalho, Oikonomou, 2013). Drobné řezné rány kůže končetin umožňují postup mikroorganismů z prostředí a rozvoj patologických lézí (Šlosárková et al., 2004). K nadměrnému opotřebení rohoviny paznehtů dochází v ustájení s drsnými betonovými podlahami a dlouhými vzdálenostmi stájí od dojírny (Nordlund et al., 2004). Nerovný a prošlapaný povrch může zapříčinit porušení rohoviny a kůže, v takových chovech je prokázaný zvýšený výskyt nekrobacilózy (Novák et al., 2003). Použití gumových podlah vede ke zlepšení pohybu zvířat (chodí rychleji, jistěji, dělají delší kroky), snižuje se riziko uklouznutí ve srovnání s betonovými povrchy a zvířata vykazují méně svalové práce (Cook, Nordlund, 2009, Rajapaksha et al., 2015). Haufe et al., (2012) vyvrátili hypotézu, že použití gumových podlah by mohlo vést ke snížení výskytu lézí paznehtů. Vliv použitého materiálu byl velice mírný. Dokonce bylo zjištěno, že dojnice trávily více času stáním a chůzí, čímž se zvýšila prevalence infekčních onemocnění paznehtů (např. dermatitis digitalis) (Boyle et al., 2007, Haufe et al., 2012). Chůze po měkkém povrchu také působila přerůstání rohoviny (Bicalho, Oikonomou, 2013).
Boxy musí splňovat takové parametry, aby krávy upřednostňovaly ležení v boxu. Protože dojnice tráví 11-14 hod. denně ležením (Bicalho, Oikonomou, 2013), musí být lože suchá a měkká (Novák et al., 2003). Je důležité, aby dojnice trávily více času ležením než stáním, protože delší doba stání zvyšuje zatížení paznehtů a zvyšuje riziko vzniku lézí (Cook, Nordlund, 2009). Dlouho stojící zvířata vyvíjejí vyšší tlak na chodidlo a může dojít k fyzikálnímu poškození a hemoragiím. Z hlediska mikroklimatu je důležité, aby byly stáje dostatečně větrané. Bez ventilace by docházelo k hromadění vlhkosti a tepla produkovaného dojnicemi a následně k tepelnému stresu (Blowey, 2012).
Vliv výživy na kvalitu paznehtů dojnic
Výživa je stěžejní faktor pro zdravý růst rohoviny. Nerovnováha a nedostatky ve výživě mohou vést k růstu slabé a křehké rohoviny a být náchylnější k prasklinám a infekcím (Thomas, 2009). Onemocnění paznehtů může zapříčinit již náhlá změna složení krmné dávky dojnic, která vyvolá změny ve složení bachorové mikroflóry, nástup dekarboxylačních procesů štěpení bílkovin, vyšší tvorbu těkavých mastných kyselin a kyseliny mléčné (Šlosárková et al., 2004). Důležité proto je vždy nabídnout dojnicím dostatečné množství sena pro správnou ruminaci (Blowey, 2012).
Indigesce navozené zkrmováním nekvalitních krmiv mohou narušit syntézu mikrobiálního proteinu a vitamínů skupiny B (biotinu). Mikrobiální protein je nezbytným zdrojem methioninu, který je základem pro rohovinu paznehtu (Šlosárková et al., 2004). Biotin zajišťuje integritu keratinizované tkáně, má význam pro produkci lipidu v intercelulární hmotě a společně se zinkem a mědí umožňuje vytvoření odolné rohoviny (Lean et al., 2013). Nedostatek biotinu má negativní vliv na kvalitu rohoviny a podmiňuje vznik prasklin rohového pouzdra.
Koncentrované krmivo a nedostatek efektivní vlákniny způsobují acidózu bachoru a na ni navazující metabolickou acidózu, která je významným faktorem pro vznik onemocnění paznehtů (Hulsen, 2007). Takové krmné dávky vedou ke změně bachorové mikroflóry, množí se hlavně bakterie produkující kyselinu mléčnou, jež zapříčiňuje snížení pH bachoru. Důsledkem je odlišné trávení bílkovin, při kterém vzniká histamin a odumírá žádoucí bachorová mikroflóra za vzniku endotoxinů. Histamin a endotoxiny mohou vznikat v trávicím traktu i při zkrmování nekvalitního krmiva, především nahnilých siláží a senáží a zaplísněných krmiv (Šlosárková et al., 2004). Endotoxiny jsou lipopolysacharidy uvolněné z buněčných stěn gram negativních bakterií během dělení a lýzy (Lean et al., 2013). Endotoxiny stimulují uvolňování histaminu, který působí na cévy a tím dochází k nedostatečnému krevnímu zásobení škáry paznehtu, a tím pádem k nedostatečnému zásobování tkáně kyslíkem a aminokyselinami nezbytnými pro tvorbu rohoviny (Blowey, 2012). Navíc tyto látky zpomalují regeneraci epitelu (Lean et al., 2013) a aktivují enzymy, které způsobují degradaci kolagenních vláken závěsného aparátu, což způsobí posun a propad distálních článků prstů (Bicalho, Oikonomou, 2013). Kromě uvedených změn metabolická acidóza narušuje metabolismus vápníku a fosforu, který se projevuje sníženým vstřebáním vápníku, a to vede u laktujícího zvířete k rozvoji osteoporózy, která postihuje i paznehtní kost. Narušeným metabolismem těchto minerálů se také snadněji uvolňuje závěsný aparát spěnky a zkříženého mezipaznehtního vazu, což vede k prošlápnutí spěnky a rozšíření meziprstní štěrbiny.
Problematický může být i přebytek proteinů v krmné dávce, který vede k rychlejšímu růstu rohoviny a také špatný poměr cysteinu a methioninu, který navozuje produkci měkčí rohoviny (Šlosárková et al., 2004).
Kvalitu rohoviny ovlivňují minerální látky např. zinek, měď, selen, mangan, vitaminy (zejména A, D a biotin) a mastné kyseliny (Thomas, 2009). Zinek, síra a stopové prvky zvyšují tvrdost rohoviny (Blowey, 2012). Zinek je důležitý pro formování paznehtů, má katalyzační, strukturální a regulační funkci při keratinizaci. Reguluje kalmodulin, který je odpovědný za přenos vápenatých iontů do cytosolu keratinizovaných buněk, což je důležitý finální krok ve vývoji keratinocytů (Lean et al., 2013). Nedostatek zinku se také často spolupodílí na vzniku zánětlivých procesů na kůži a prstu (např. při dermatitis digitalis) (Šlosárková et al., 2004). Selen má za úkol protekci a udržování intercelulární hmoty keratinocytů, která je bohatá na lipidy. Nedílnou roli ve struktuře a kvalitě rohoviny hrají vitamíny A, D a E. Vitamín A se účastní diferenciace keratinizovaných buněk. Vitamín D je regulátorem metabolismu vápníku a má pozitivní vliv na keratinizaci. Vitamín E je rozpustný v tucích a jeho úkolem je udržování buněčných membrán a intercelulární hmoty rohoviny (Lean et al., 2013).
Výživa také ovlivňuje imunitní reakce organismu, čímž se nepřímo podílí na rozvoji infekčních onemocnění paznehtů. Tento fakt je důležitý především na začátku laktace, kdy se přirozeně zvyšují hladiny estrogenů a glukokortikoidů, což jsou látky, které mají výrazné imunosupresivní účinky. Deficit energie na počátku laktace často vyvolává ketózy dojnic. Vzniklé ketolátky pak negativně ovlivňují funkci bílých krvinek. Negativní ovlivnění imunitního systému se vyskytuje i u zvířat s metabolickou acidózou.
Vliv telení a počátku laktace na kvalitu paznehtů dojnic
Rohovina je v období telení velice křehká a citlivá na pohmoždění. Příčinou může být stres způsobený změnami krmné dávky, změnou prostředí, vytvořením jiné, větší skupiny zvířat. Další teorií je, že na začátku laktace se rapidně zvýší spotřeba sirných aminokyselin potřebných na produkci mléka, které jsou potřeba rovněž pro tvorbu keratinu. Proto dochází k tvorbě rohoviny o nízké kvalitě. Degenerace rohoviny po telení, dochází k separaci buněk, prostor mezi nimi se vyplňuje krví, bakteriemi a amorfními zbytky. Ztenčují se struktury paznehtu a infekce může penetrovat do kůže.
Dva týdny před porodem dochází ke zvýšené produkci relaxinu, který způsobuje vyšší flexibilitu závěsného aparátu a větší pohyb paznehtní kosti. Tento jev trvá asi do dvou týdnů po porodu (Blowey, 2012). Tyto fyziologické a metabolické změny v období okolo porodu mají stejný vliv na pevnost pojivové tkáně jako endotoxiny, jejich vlivem se snižuje integrita rohoviny a zvyšuje se riziko vzniku vředů (Lean et al., 2013, Abuelo et al., 2016). Zvýšený prooxidační stav v období okolo porodu potencionálně zvyšuje prozánětlivé mediátory (Abuelo a kol., 2016). Digitální dermatitida a interdigitální dermatitida nejvíce narůstají po otelení. Je to pravděpodobně způsobeno kombinací imunosuprese v období telení a zvýšeným stáním. Čas monitorovat digitální dermatitidu je na konci období stání na sucho před tím, než začne imunosuprese.
Změny v krevním oběhu zapříčiňují hromadění tekutiny mimo jiné i ve škáře, což vede k produkci měkčí rohoviny a v závažnějších případech k hemoragiím, oddělení rohoviny nebo ke vzniku vředů (Blowey, 2012).
Použitá literatura:
Abuelo A., Gandy J.C., Neuder L., Brester J., Sordillo L.M., 2016: Short communication: Markers of oxidant status and inflammation relative to the development of claw lesions associated with lameness in early lactation cows. American Dairy Science Association, 99: 5640-5648.
Alsaaod M., Schaeffer A.L., Buscher W., Steiner A., 2015: The Role of Infrared Thermography as a Non-Invasive Tool for the Detection of Lameness in Cattle. Sensors, 15: 14513-14525.
Bicalho R.C., Oikonomou G., 2013: Control and prevention of lameness associated with claw lesions in dairy cows. Livestock Science, 156: 96-105.
Blowey R., 2012: Cattle Lameness and Hoofcare. Old Pond Publishing Ltd, Ipswich, 135 s.
Boďa K., Surynek J. a kol., 1990: Patologická fyziológia hospodárskych zvierat. PRÍRODA, Bratislava, 386 s.
Boyle L.A., Mee J.F., Kiernan P.J., 2007: The effect of rubber versus concrete passageways in cubicle housing on claw health and reproduction of pluriparous dairy cows. Applied Animal Behaviour Science, 106: 1-12.
Cook N.B., Rieman J., Gomez A., Burgi K., 2012: Observation on the design and use of footbaths for the control of infectious hoof disease in dairy cattle. The Veterinary Journal, 193: 669-673.
Cook N.B., Nordlund K.V., 2009: The influence of the environment on dairy cow behavior claw health and herd lameness dynamics. The Veterinary Journal, 179: 360-369.
Černý H., 2004: Veterinární anatomie pro studium a praxi. Noviko a.s., Brno, 528 s.
García-Munoz A., Singh N., Leonardi C., Silva-Del-Rio N., 2017: Effect of hoof trimer intervention in moderately lame cows on lameness progression and milk yield. Journal of Dairy Science, 100: 9205-9214.
Haufe H.Ch., Gygax L., Wechsler B., Stauffacher M., 2012: Influence of floor surface and access to pasture on claw health in dairy cows kept in cubicle housing systems. Preventive Veterinary Medicine, 105: 85-92.
Hulsen J., 2007: Cow signals. Profi Press, Praha, 97 s.
Keyserlingk M.A., Rushen J., Passillé A.M., Weary D.M., 2009: Invited review: The welfare of dairy cattle – Key concepts and the role of science. Journal of Dairy Science, 92: 4101-4111.
König H.E., Liebich H.G., 2002: Anatomie domácích savců 2. Hajko a Hajková, Bratislava, 436 s.
König H.E., Liebich H.G., 2003: Anatomie domácích savců 1. Hajko a Hajková, Bratislava, 336 s.
Lean I.J., Westwood C.T., Golder H.M., Vermunt J.J., 2013: Impact of nutrition on lameness and claw health in cattle. Livestock Science, 156: 71-87.
Marvan F. et al., 1992: Morfologie hospodářských zvířat. Zemědělské nakladatelství Brázda, Praha, 328 s.
Němeček L., Zánět kůže prstu, Zánět kůže meziprstní štěrbiny, Meziprstová nekrobacilóza skotu. In: Hofírek B., Dvořák R., Němeček L., Doležel R., Pospíšil Z. et al., 2009: Nemoci skotu. Noviko a.s., Brno, 1149 s.
Nordlund K.V., Cook N.B., Oetzel G.R., 2004: Investigation Strategies for Laminitis Problem Herds. American Dairy Science Association, 87: (E. Suppl.): E27-E35.
Novák P., Vlášková S., Šoch M., Šlégerová S., Odehnal J.,: Vliv zoohygienických podmínek prostředí chovu na zdravotní stav končetin dojnic. In: Šiška B., Igaz D., Mucha M., ed. Bioklimatologické dny 2.-4.9. 2003. Ráčková dolina, 2003.
Potterton S.L., Bell N.J., Whay H.R., Berry E.A., Atkinson O.C.D., Dean R.S., Main D.C.J., Huxley J.N., 2012: A descriptive rewiew of the peer and non-peer reviewed literature on the treatment and prevention of foot lameness in cattle published between 2000 and 2011. The Veterinary Journal, 193: 612-616.
Rajapaksha E., Winkler Ch., Tucker C.B., 2015: Effect of rubber flooring on dairy cattle stepping behavior and muscle aktivity. American Dairy Science Association, 98: 2462-2471.
Schlageter-Tello A., Bokkers E.A.M., Groot Koerkamp P.W.G., Van Hertem T., Viazzi S., Romanini C.E.B., Halachmi I., Bahr C., Berckmans S., Lokhorst K., 2014: Manual and automatic locomotion scoring systems in dairy cows: A rewiew. Preventive Veterinary Medicine, 116: 12-25.
Solano L., Barkema H.W., Mason S., Pajor E.A., Leblanc S.J., Orsel K., 2016: Prevalence and distribution of foot lesions in dairy cattle in Alberta, Canada. American Dairy Science Association, 99: 6828-6841.
Šlosárková S., Fleischer P., Žert Z., Péče o pohybový aparát. In: Hofírek B., Pechová A., Doležel R., Pavlata L., Dvořák R., Fleischer P. et al., 2004: Produkční a preventivní medicína v chovech mléčného skotu. Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, 150-166 s.
Šlosárková S., Fleischer P., Kulhání jako stádový problém a péče o paznehty. In: Hofírek B., Dvořák R., Němeček L., Doležel R., Pospíšil Z. et al., 2009: Nemoci skotu. Noviko a.s., Brno, 1149 s.
Thomas H.S., 2009: The Cattle Health Handbook. Storey Publishing, Way, North Adams, 371 s.
Thomsen P.T., Munksgaard L., Sorensen J.T., 2012: Locomotion scores and lying behaviour are indicators of hoof lesions in dairy cows. The Veterinary Journal, 193: 644-647.
Tichý F., Horký D., Buchtová M., Gorošová A., Kociánová I., Páral V., Zibrín M., 2004: Histologie mikroskopická anatomie. Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, 275 s.
Tomlinson D.J., Mülling C.H., Fakler T.M., 2004: Invited Review: Formation of Keratins in the Bovine Claw: Roles of Hormones, Minerals, and Vitamins in Functional Claw Integrity. American Dairy Science Association, 87: 797-809.
Westin R., Vaughan A., Passillé A.M., Devries T.J., Pajor E.A., Pellerin D., Siegford J.M., Witaifi A., Vasseur E., Rushen J., 2016: Cow- and farm-level risk factors for lameness on dairy farms with automated milking systems. American Dairy Science Association, 99: 3732-3743.
