Fučík, P.
- Efektivní řízení závlah
Predikovaná klimatická změna vyplývající z globálního oteplování Země ovlivňuje i podnebí České republiky zvýšením výskytů sucha. Výsledky (již kolem r. 2000) signalizovaly, že globální oteplování je závažný problém vyžadující zvýšenou pozornost i v ČR. Jedním z nejdůležitějších výsledků analýz je doporučení pravidelně zvyšovat plochu závlah a kapacitu potřebných vodních zdrojů, podporovat rekonstrukce, popř. výstavbu efektivních závlahových systémů a tyto aktivity stimulovat prostřednictvím státem spravovaných platforem a poskytovaných prostředků [4], což pro podmínky střední Evropy (resp. Německa) dokladuje také Riediger et al. [19].
Potřebu závlah plodin (zelenina, sady, polní plodiny) charakterizuje závlahové množství, celková potřeba a její časový průběh, ve vazbě na klimatické a půdní podmínky. Aktuální potřeba závlahového množství je potom dána vývojem plodiny, různou dynamikou vláhového režimu půdy v heterogenních půdních podmínkách a počasím, což vše odráží průběh aktuální evapotranspirace (ET) plodin. Hodnoty ET, resp. tzv. plodinových koeficientů, je v současné době možné v real-time režimu úspěšně stanovovat ze satelitních dat prostřednictvím vegetačních indexů (NDVI, EVI, aj.) nebo hodnot globální radiace, jak je realizováno již v poloprovozních podmínkách v řadě zemí se závlahou polních plodin [1-3, 5,6,7].
V podmínkách ČR se lokálně vyskytuje větší oblačnost než v zemích na jih a jihovýchod od Alp a tak kromě vegetačních indexů, odvozovaných z dnes již atmosféricky korigovaných bezplatných satelitních dat družic Sentinell 2 A, B (přesnost 10x10 m; frekvence snímků 5-8 dní), je potenciál pro stanovování ET doplňkově testovat využití termálních dat a souvisejících metod (EUMETSAT Satellite Application Facility on Land Surface Analysis; MSG – Meteosat Second Generation; MODIS, aj.) [8-11] a leteckých kampaní (drony), vše ve vazbě na metodiku FAO 56 [7,12].
Odvozování plodinového koeficientu
Vláhová plodinová potřeba dle metodiky FAO 56 (tzv. plodinová evapotranspirace, ETc) je počítána z referenční evapotranspirace (ETo) vypočtené dle metody Penman-Monteith [12] vynásobením plodinovým koeficientem (Kc). Referenční evapotranspirace (evapotranspirace srovnávací plodiny či povrchu) je definována jako evapotranspirace z hypotetické plodiny s předpokládanou výškou porostu (12 cm) a konstantním odporem porostu 70 s.m-1 a albedem 0,23 a je podobná evapotranspiraci z extenzivního povrchu zelené trávy stejné výšky, aktivně rostoucí, se zcela zastíněným povrchem půdy a netrpící nedostatkem vody. Plodinový koeficient je v metodice FAO 56 tabelizován dle stavu porostu a vývojové fáze dané plodiny.
Skutečnou (aktuální) denní ET lze vypočítat vynásobením ETc koeficientem vodního stresu (Ks). K odvozování plodinového koeficientu na základě dat DPZ lze využít dostupná optická data s vysokým rozlišením ve virtuální konstelaci družic Landsat 8 a Sentinel 2. V současnosti jsou v zahraničí navrženy systémy automatického stahování a zpracování dat na úroveň produktů vegetačních indexů (NDVI – Normalized Differentiated Vegetation Index, EVI – Enhanced Vegetation Index, popř. SAVI – Soil Adjusted Vegetation Index), např. pomocí některých rychle se rozvíjejících webových služeb jako je Google Earth Engine či AWS od Amazonu poskytujících nejen uložiště satelitních dat, ale případně i nadstavbové služby [5,10,16-18].
Na základě odvozených empirických vztahů jsou z prostorových dat vegetačních indexů stanovovány plodinové koeficient a dále odvozovány hodnoty vláhových potřeb, resp. závlahových dávek. Pro období nepokryté snímky nebo s výskytem oblačnosti bývají hodnoty interpolovány, respektive odvozeny na základě statistického vyhodnocení s pomocí empiricky stanoveného průběhu kontinuální křivky vývoje plodinového koeficientu [6,8].
Další metoda, kterou lze spolehlivě ověřovat závlahovou dávku stanovenou s využitím dat z DPZ, je stanovení ETA pomocí metody energetické (radiační) bilance a Bowenova poměru [13], která (např. v IRRIPROGu) nahrazuje ETA dle FAO 56. Energetická bilance představuje celkové množství radiační energie (Rn), která je využívána na tok tepla do půdy (G), tok tepla spotřebovaného na výpar (LE) a turbulentní tok tepla (H). Rn a G jsou relativně jednoduše měřitelné senzory. Hodnoty H a LE je možné zjišťovat z tzv. Bowenova poměru β, který lze při splnění určitých předpokladů vypočítat z vertikálního gradientu teploty vzduchu a koncentrace vodní páry. Intenzita ETA bude zjištěna z LE přepočtem pomocí skupenského tepla výparu. Vstupní data pro výpočet bilance zásoby vody v půdě (tj. pro FAO 56 metodu i metodu energ. bilance a Bowenova poměru) mohou být získávána měřením meteorologických veličin (teplota a vlhkost vzduchu ve dvou vertikálních úrovních, tj. těsně nad povrchem plodiny a ve 2 m, globální radiace pyranometrem/energ. bilance bilancoměrem, rychlost větru anemometr, srážky) a půdních charakteristik (půdní hydrolimity a kontinuálně půdní vodní potenciál, obsah půdní vlhkosti). Je nezbytné zohlednit i údaje o pozemku (výměra, sklon, nadmořská výška, zeměpisné souřadnice) a agronomických termínech.
V r. 2017 byla novelizována ČSN 75 0434 Potřeba vody pro doplňkovou závlahu [20]. Jedním z rozdílů od předchozí verze normy (z r. 1994) bylo rozšíření využití i pro řízení provozu závlah, což znamená, že stejné metody výpočtu vláhové potřeby pro návrh závlahové stavby lze použít i pro řízení provozu stavby. Je to dáno zařazením nových metod popisu meteorologických situací, založených zpravidla na podrobném automatizovaném monitoringu s dálkovým přenosem dat do dispečinku a následným on-line výpočty stanovení vláhové potřeby. Přestože by bylo žádoucí některé tabulkové přílohy aktualizovat (např. doplněním nových odrůd plodin apod.), bylo konstatováno, že dlouhodobý výpadek závlahového výzkumu v ČR způsobil, že nová ověřená data nejsou k dispozici a tudíž je nutné přebírat data ze zahraničí a ověřovat je za provozu.
Základními kapitolami novelizované normy jsou: 4. Závlahové množství a celková potřeba závlahové vody (Pozn.: na základě bilancování vláhy využitelné rostlinami), 5. Časový průběh potřeby závlahové vody, 6. Závlahová dávka. Pro praktické využití je k dispozici 16 příloh (tabulkových, početně metodických a mapových). Některé z těchto příloh byly doplněny nově s cílem podpory praxe závlah (navrhování i provozu).
V souvislosti s postupy pro efektivní řízení závlah je třeba zmínit kromě měnícího se klimatu (zaměřeno na charakteristiky vegetačního období – srážky a teploty vzduchu) také potřebu kvalifikovaně zohlednit využitelnou zásobu vody v půdě jak na začátku vegetačního období, tak i retenční a akumulační schopnost půdního profilu v průběhu roku. Vedle uplatnění vodou šetřících technologií závlahy se jedná o alternativu, mající za úkol snižovat potřebné objemy vodních nádrží (akumulačních a vyrovnávacích, ale i dočišťovacích) k závlahám. Pokud je možné řídit úroveň HPV přímo na zavlažovaném pozemku podzemní (například regulací drenážního odtoku), jedná se o ekvivalent podzemní vodní nádrže, neboť se tak ovlivňuje intenzita kapilárního vzlínání z úrovně HPV (viz tabulka v příloze F normy) a snižuje potřeba vody pro závlahu. V situacích, kdy je pozemek zavlažován a současně odvodněn bez možnosti řídit drenážní odtok, významně se zvyšují nároky na externí zdroje závlahové vody (dle tabulky F.2 - F.7 až o 475mm za vegetační období resp. dosahující až dotaci kapilárním zdvihem až 10 mm/den). Pro minimalizaci rizika většího zaklesnutí HPV se předpokládá víceleté řízení hydromelioračních systémů na zavlažované ploše.
Z pohledu výhledu rozvoje závlah je potřeba pro navrhování a řízení závlah zohlednit specifika ČR vůči trendům v okolních zemích, případně ze zemí s rozvinutou technologií závlah[1]. Závlahové soustavy příp. jednotlivé stavby stávající i v minulosti navrhované, dnes případně neprovozované, jsou provázány s více či méně odlišnou strukturou krajiny a klimatickou oblastí, s odlišnou strukturou VH systémů a VH soustav. S tím souvisí také jiná struktura správy VH a HM zařízení.
Z uvedených důvodů je vhodné maximálně využít:
- potenciál „starých“ součástí VH-meliorační infrastruktury pro aplikaci moderních technologií (souvisí s analýzami stavu staveb, jejich funkčnosti, obnovitelnosti, potenciálu využití a zájmu o využití, s požadavky na zajištění funkčnosti při cyklech extrémních resp. sušších a vlhčích let),
- návaznosti na další požadavky adaptačních opatření v krajině (víceúčelové nádrže, území pro rozlivy, další opatření podporující zlepšení vláhového režimu půd, atd.),
- doposud realizovanou datovou a znalostní bázi o území (např. ISMS, DIBAVOD, ZABAGED atd.),
- doposud zpracované studie a projekty.
Kategorizace dlouhodobé vláhové bilance pro vybrané plodiny v jednotlivých zemědělských výrobních oblastech České republiky [21].
Vláhová bilance na orné půdě specifikuje vhodnost vláhových podmínek pro pěstování dané plodiny. Pro čtyři vybrané zemědělské plodiny (pšenice ozimá, řepka ozimá, kukuřice na siláž, polorané brambory) byla pro jednotlivé zemědělské výrobní oblasti (kukuřičná, řepařská, bramborářská a horská) v rámci celé ČR odvozena průměrná dlouhodobá vláhová bilance pro období 1981-2010. Pro jednotlivé pozemky s ornou půdou (>0,5 ha) byly vyhodnoceny dostupné zdroje vláhy (využitelné srážky, zásoba vody v půdě, vzlínající podzemní voda) a vypočtena vláhová potřeba dané plodiny pomocí plodinové evapotranspirace (metoda FAO 56). Zjištěné hodnoty vláhové bilance byly pomocí půdních hydrolimitů a specifické plodinové využitelnosti půdní vody rozděleny do čtyř kategorií (kategorie 1 a 2 bez a s mírným projevem vodního stresu, kategorie 3 a 4 se středním a silným projevem vodního stresu). Výsledky ukázaly, že růst a vývoj ozimých plodin byl postižen vodním stresem menší měrou (plocha pozemků kategorie 1 a 2: pšenice 35,4 %, řepka 45,6 %, kategorie 4: pšenice 9,7 %, řepka 5,3 %), naopak jařiny trpěly nedostatkem vláhy více (plocha pozemků kategorie 1 a 2: kukuřice 19,4 %, brambory 17,4 %, kategorie 4: kukuřice 8,3 %, brambory 10 %). Nejvyšší deficit vláhové bilance byl pro všechny plodiny zaznamenán v kukuřičné výrobní oblasti (KVO), ve které se vůbec nevyskytovala kategorie 1. Kategorie 2 v KVO se vyskytovala pouze u ozimů, a to ve velmi malém rozsahu. Důvodem byly obecně nízké srážky a vysoké vláhové potřeby. Pro všechny plodiny bylo v průměru nejvíce dostupné vláhy v horské výrobní oblasti. Dosažené výsledky a použitá metoda jsou slibnou cestou pro hodnocení regionálních vláhových bilancí vybraných zemědělských plodin a naznačení možných opatření směrem k optimalizaci vláhových režimů zemědělských půd; (https://vlaha.vumop.cz/ )
- Závlaha předčištěnou odpadní vodou
Je závlaha odpadními vodami v naší krajině perspektivní? [22].
Autoři analyzují dostupnost závlahové vody v souvislosti s probíhající dynamikou klimatu. Upozorňují na potřebu recyklovat vody prostřednictvím závlah v zemědělství a lesnictví a využívat tak nejen vodní, ale i hnojivou hodnotu těchto vod. Poukazují na často pozitivní efekty zvyšování úrodnosti půd pravidelným přísunem organických látek v závlahových dávkách a na příznivé ekonomické ukazatele. Upozorňují i na omezení, související s limity jakostí některých typů odpadních vod.
Celosvětově jsou závlahy vyčištěnými komunálními odpadními vodami i vhodně ošetřenými odpadními vodami potravinového průmyslu a zemědělství progresivně realizovány a mají dlouholetou historii, čemuž odpovídá i skutečnost existujících ISO podkladů, mezinárodních a národních směrnic, řešících celou základní problematiku přípravy, projektování, realizace i provozu těchto staveb. Také výzkum vlivu závlah odpadními vodami na půdu, ovzduší, rostliny a zdravé životní prostředí je silně rozvinut.
Možnost kontaminace půdy při závlahách odpadní vodou farmaky je autory považována za objektivní problém, který je třeba řešit nikoliv tím, že nebudeme tyto závlahy realizovat, ale stanovením technologických a provozních podmínek při důsledném monitoringu jakosti závlahové vody. Výzkum prokazuje, že vyřešení problému odstranění úniků léčiv do životního prostředí lze dosáhnout v zásadě třemi vzájemně spolupracujícími koncepcemi: optimalizací stávajících technologií ČOV, vylepšením čištění na ČOV přidáním dalšího čistícího stupně a důslednou kontrolou a separací zdrojů znečištění. Standardní čistírenské procesy (aktivace, MBR, zkrápěné filtry, kořenové čistírny) dosahují při optimalizaci procesu účinnosti eliminace sledovaných farmak až 90 %.
V roce 2008 byl realizován projekt KNAPPE (Knowledge and Need Assessment on Pharmaceutical Products in Enviromental Waters), který zmapoval výskyt léčiv ve vodním prostředí. Sledováno bylo 181 látek ve 24 zemích světa. Ze všech údajů obsažených v databázi KNAPPE, se farmaka v drtivé většině vyskytují v povrchových vodách (poznámka: obvyklý zdroj závlahové vody). Pouhých 11 % výskytu se týká podzemních vod a 2,2 % samotné pitné vody.
- Návrh NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY o minimální požadavcích na opětovné využívání vody
EK dne 14.7.2018 na WP ENV prezentovala nový návrh nařízení o opětovném využití odpadní vody, které stanovuje minimální požadavky pro využívání recyklované vody v zemědělství. V diskuzi vystoupily v podstatě všechny jižní státy Evropy, které novou iniciativu vesměs podpořily. Na jihu EU je již v některých případech recyklovaná voda k zavlažování používána a ČS vítají doplnění pravidel a právní jistoty. Zazněla však i obava, že by benevolentnější evropská pravidla mohla ohrozit jejich přísnější národní systémy. Oproti tomu ze severněji položených států (také ČR) zazníval apel na omezení administrativní zátěže. Opakovaly se i obavy, zda jsou dostatečně zohledněny možné dopady na životní prostředí.
Zásadní jsou přínosy pro životní prostředí (dopady na vodu, půdu, rostliny a ekosystémy) – tj. zejména efektivnější hospodaření s evropskými vodními zdroji (zahrnuje snížení nároků na odběry povrchové vody – jedená se o spolehlivý, v čase vyrovnaný alternativní zdroj vody; a dále dosažení dobrého stavu evropských vod snížením podílu přímého vypouštění odpadních vod do vodních toků).
EK doufá, že nařízení zvýší důvěru v opětovné využívání vody a bude provozovatele motivovat, aby ve vhodných podmínkách recyklovanou vodu využívali, ale aby nevznikaly obavy z překážek vnitřního trhu.
Historicky bylo v ČR toto téma výzkumně poměrně podrobně studováno, byla zpracována norma (ČSN 75 7143 Jakost vody pro závlahu) a probíhala realizace těchto systémů, nicméně po r. 2000 postupně docházelo k poklesu využívání těchto principů. V současnosti, kdy se intenzivně začíná projevovat v ČR nedostatek vody, nabývá tato problematika na aktuálnosti. Opětovné využití určitého objemu odpadní vody, zejména pro zavlažování v zemědělství, se jeví jako částečné řešení shora uvedeného problému. Je však nutné skloubit vhodnost a nákladovou efektivitu využívání recyklované vody v zemědělství se zachováním vysoké úrovně ochrany veřejného zdraví a životního prostředí. Významnou pozornost, vedle monitoringu těchto vod, bude také třeba věnovat systému povolování a kontrol používání recyklovaných odpadních vod. Za zvážení také stojí zakotvení případného nezávislého monitoringu půd, na kterých budou odpadní vody využívány (obdoba systému použití kalů a sedimentů na ZPF).
- Nové postupy v managementu hnojivé závlahy u zavlažované zeleniny [23].
Článek přináší přehled novinek v oblasti fertigace (hnojivé závlahy), která se ve spojení s mikrozávlahou používá již řadu let, od zavedení těchto systémů do praxe v závlahově vyspělých zemích; tj. v 70. letech minulého století. Uvedená kombinace představuje technické řešení pro časoprostorově přesnou a efektivní aplikaci závlahové vody a živin. Správný odhad závlahových dávek a hnojení plodin jsou nicméně uváděny jako klíčové pro přesné a efektivní dávkování závlahové vody a fertigaci. Článek popisuje nejčastěji používané technologie fertigace a jejich dopady, na základě simulačních modelů, analýz půd a plodin, a rozhodovacích schémat, použitelných při fertigaci. Je ovšem konstatováno, že poznatky z výzkumu jsou obecně poměrně málo promítány do praxe; autoři tedy doporučují mnohem intenzivnější propojení výzkumu s praxí. Hlavní výhody a nevýhody fertigace autoři shrnují takto:
Autoři např. uvádějí, že je možné prostřednictvím fertigace bez obav hnojit i fosforem (kyselinou fosforečnou či fosforečnanovou močovinou), což nebylo dříve doporučováno, z obav ze zanášení hadic a postřikovačů vysráženým fosforem.
Pro fertigace je obecně doporučována častější aplikace živin či hnojivých látek v nižších koncentracích, což vede k jejich efektivnějšímu využití plodinami. Pro efektivní fertigaci je nezbytné analyzovat a během vegetace odborně odhadovat: i) výživovou potřebu plodin, ii) dostupnost živin v půdě a iii) dodání efektivně využitelných živin plodině.
Moderní farmy, používající fertigaci, dnes využívají simulační modely pro management fertigace, tj. časoprostorové optimální dávkování vody a živin, jako jsou např. DSS CropSyst, DSS VegSyst nebo EU-Rotate_N; přičemž pro posledně jmenovaný model prokázal cca 50% snížení dávek N, ve srovnání s běžnými dávkami pro salát a čekanku v podmínkách středomoří (SV Španělska).
Pro dynamickou analýzu růstu plodin jsou čím dál více využívány tzv. chytré senzory; jako např. optická čidla. Tato čidla mohou sledovat obsah chlorofylu a různé vegetační indexy (nejčastěji NDVI, EVI), a to pozemním měřením, drony či satelity. Slibným přístupem se jeví být nástroj Dualex Scientific, umožňující sledování koncentrací chlorofylu, flavonolů, antocyaninů a dusíku v plodině, na základě čehož odvozuje vodní a živinový plodinový stres a navrhuje závlahu a /nebo hnojení. Intenzivně jsou zkoumány možnosti postupů pro odhad zásoby živin v půdě pomocí spektroskopických metod.
- Analýza současného stavu provozování závlahových soustav v ČR [24].
V roce 2016 byla zpracovaná technická zpráva k zakázce Studie ověření stavu závlahových systémů a jejich inventarizace. Zadání této studie vzniklo na základě usnesení vlády ČR č. 620 ze dne 29. 7. 2015 k přípravě realizace opatření pro zmírnění negativních dopadů sucha a nedostatku vody. Studie byla zaměřena především na zjišťování stavu neprovozovaných nebo zaniklých závlahových staveb resp. soustav.
Účelem uzavřené smlouvy o dílo mezi VÚMOP v.v.i. a MZe ČR bylo provedení inventarizace a průzkumu závlahových soustav na území ČR za účelem jejich opětovného zprovoznění a obnovy.
Byly zjišťovány:
- vlastníci privatizovaných závlahových zařízení
- tyto systémy byly rozlišeny na provozované a neprovozované
- byly pořízeny základní provozní parametry o provozovaných závlahových systémech
Mezi výsledky lze řadit následující:
- provedení aktualizace evidencí zavlažovatelných pozemků, stavu využívání závlah v měřítku ČR aktualizace a kontaktů na provozovatele závlah. Na základě uzavřené smlouvy s objednatelem (MZe) jsou výsledky členěny na veřejně přístupné a neveřejné – souhrnně je publikováno prostřednictvím mapového serveru VÚMOP v.v.i. v aplikaci ISMS
- získání strukturovaných informací o minulé hydromeliorační výstavbě v oblasti závlah a o procesu privatizace s dopady na současný stav využívání závlahových systémů
Pro další návaznosti je průběžně doplňována evidence v minulosti realizovaných závlahových staveb, zčásti realizovaných z jiných prostředků než bývalé SMS – viz obr. 1:
- 160 000 ha (cca) evidováno v etapě do r. 2016,
- do 190 000 ha (cca) rozsah průběžně doplňované databáze,
- evidence (do 8/2018), řádově do 1 000 staveb,
- cca 100 starších staveb nepřiřazeno anebo neidentifkován rozsah (stav 8/2018).
Obr. 1. Podíl evidovaných závlah z plochy KÚ podle průběžně doplňované evidence (náhled 11/2017)
Jižní Morava patří ke krajům nejvíce postiženým suchem. Podle portálu InterSucho je zaznamenaná ztráta výnosů nad 40 % (= extrémní poškození) v okresech Brno venkov, Znojmo, Břeclav a Hodonín. Okresy Blansko a Vyškov jsou zařazeny v kategorii těžké poškození (ztráta výnosů 30-40 %), pouze poslední z výčtu okresů kraje - Brno město je zařazen v kategorii střední poškození (ztráta 10-30 %).
V rámci této studie bylo v roce 2016 na jižní Moravě navštíveno 30 firem provozujících závlahy. Z osobního jednání a terénních průzkumů vyplynuly následující závěry:
- Obecně je o závlahy zájem. Přesto jsou provozovány jen z části. Neprovozovaná zařízení jsou v současné době částečně poničena uživateli pozemků, částečně jsou provozuschopná. U neprovozovaných závlah často došlo k naprosté devastaci neudržovaných čerpacích stanic, hydranty byly rozkradeny.
- Lokálně se provozovatelé potýkají s opakujícími se krádežemi podrobných závlahových systémů.
- Provozované závlahy jsou často zastaralé, vyžadují časově i finančně náročné údržby.
- Obnova závlah např. na Mikulovsku by mj. vyžadovala rekonstrukci závlahového kanálu. Nachází se na něm více čerpacích stanic, přesto je dlouhodobě neudržovaný a zarostlý.
- Zemědělci i provozovatelé všeobecně upozorňují na velký problém se získáním dostatečných zdrojů vody pro závlahy. Povrchové vodní zdroje jsou citlivé na srážkové deficity, v případě potřeby závlahové vody je již často vyhlášen stav nouze a zákaz čerpání z povrchových zdrojů ze strany provozovatele (Povodí Moravy, s.p.).
- Provozovatelé se dále potýkají s nezájmem o závlahy ze strany restrukturalizovaných zemědělských subjektů (družstev), která se dříve zabývala produkcí zeleniny, ovoce, popřípadě zavlažovala pícniny pro živočišnou výrobu. Dnešní majitelé firem omezili produkci víceméně na komodity pro výrobu energie (BPS, zelená nafta), obilniny. O závlahy tedy nemají zájem, hydranty jsou vytrhané, trubní řady neprovozované a dokumentaci ke stavbám na pozemcích jimi obdělávaných nemají k dispozici.
- Zemědělci i provozovatelé by uvítali změnu zemědělské politiky směrem k podpoře živočišné výroby, podpoře produkce speciálních plodin (sady, vinice, zelenina).
- Je poměrně vysoký zájem o úsporné modernější technologie závlah, zejména u speciálních plodin.
Příklady konkrétních subjektů:
Provozovatel i uživatel ZEPRO Přítluky například uvedl, že závlahy na pozemcích v jejich užívání jsou v provozu, ostatní neprovozuje. Uvítal by dotační titul na podporu provozuschopných závlahových staveb. Upozornil na obtíže při dlouhodobém zajištění stavby regulační drenáže, neboť tento typ stavby se dotýká řady zájmů (ochrana ŽP – ochrana bobrů, rybářství, odběry podzemní vody pro zásobování obyvatelstva) – do nedávna byla zde stavba funkční, po zrušení ZVHS neprobíhá pravidelné čištění náhonů a odvodňovacích příkopů (SPÚ), což způsobuje závažné poruchy.
Zájem o závlahy ve vinicích se různí podle záměrů pěstitelů. Někteří preferují menší výnos a vyšší kvalitu, proto závlahy nepoužívají (Vinařství Volařík, Mikulov) jiní vinice zavlažují (Vinice Hustopeče, s.r.o.)
Provozovatel a uživatel závlah na Uhersko Brodsku, (Bisolo Gabrielle CECA) by uvítal finanční podporu ze strany státu, především ohledně ceny vody. Srovnával podmínky v Itálii a v Čechách. Konstatoval, že na svém území mají neustálé problémy s vodoprávními úřady, protože je preferováno rekreační využívání zdrojové nádrže a s tím související také min. výška hladiny. V Itálii mají (podle tvrzení tohoto provozovatele) zemědělci vodu k závlahám zdarma, dotovanou státem, je jim všemožně vycházeno vstříc tak, aby byla zajištěna zemědělská produkce.
Použitá literatura
[1] D’Urso, G.; Menenti, M.; Santini, A. 1999. Regional application of one-dimensional water flow models for irrigation management. Agric. Water Manag., 40, 291–302
[2] Bastiaanssen, W.G.M.; Menenti, M.; Feddes, R.A.; Holstlag, A.A.M. 1998. A remote sensing surface energy balance algorithm for land (SEBAL). 1. Formulation. J. Hydrometeorol., 212-213, 198–212.
[3] Vuolo, F.; D´Urso, G.; De Michele, C.; Bianchi, B.; Cutting, M. 2015. Satellite-based irrigation advisory services: A common tool for different experiences from Europe to Australia. Agric. Water Manag., 147, 82–95.
[4] Spitz, P., Zavadil, J., Duffková, R., Korsuň, S., Nechvátal, M., Hemerka, I. 2011. Metodika řízení závlahového režimu plodin výpočetním programem IRRIPROG. Certifikovaná metodika. Vydal VÚMOP, v.v.i., 41 str., ISBN: 978-80-87361-11-5.
[5] Calera, A. et al. 2017. Remote Sensing for Crop Water Management: From ET Modelling to Services for the End Users. Sensors, 17, 1104; doi:10.3390/s17051104.
[6] Marshall., M. et al. 2016. Hyperspectral narrowband and multispectral broadband indices for remote sensing of crop evapotranspiration and its components (transpiration and soil evaporation). Agricultural and Forest Meteorology 218–219, 122–134. http://dx.doi.org/10.1016/j.agrformet.2015.12.025
[7] Pereira, L.S. et al. 2015. Crop evapotranspiration estimation with FAO56: Past and future. Agricultural Water Management 147, 4–20. http://dx.doi.org/10.1016/j.agwat.2014.07.031
[8] de Bruin, H.A.R. et al. 2016. A Thermodynamically Based Model for Actual Evapotranspiration of an Extensive Grass Field Close to FAO Reference, Suitable for Remote Sensing Application. Journal of Hydrometeorology. DOI: 10.1175/JHM-D-15-0006.1
[9] Biggs, T. W., M. Marshall, and A. Messina. 2016. Mapping daily and seasonal evapotranspiration from irrigated crops using global climate grids and satellite imagery: Automation and methods comparison, Water Resour. Res., 52, 7311–7326, doi:10.1002/2016WR019107.
[10] Liou, Y. et al. 2014. Evapotranspiration Estimation with Remote Sensing and Various Surface Energy Balance Algorithms—A Review. Energies 2014, 7, 2821-2849; doi:10.3390/en7052821
[11] Zarco-Tejada, P.J.; González-Dugo, V.; Berni, J.A.J. 2012. Fluorescence, temperature and narrow-band indices acquired from a UAV platform for water stress detection using a micro-hyperspectral imager and a thermal camera. Remote Sens. Environ. 2012, 117, 322–337
[12] Allen, R.G., et al. 1998. Crop evapotranspiration: Guidelines for computing crop water requirements. FAO Irrigation and Drainage Paper, No. 56. Food and Agriculture Organisation of the United Nations, Rome, 300 p. ISBN 92-5-304219-2.
[13] Monteith, J.L.(1973) Principles of Environmental Physics. Edward Arnold (Publishers) Limited, London, 241 p.
[14] FAO. 2017. Adoption of climate technologies in the agrifood sector. A FAO Methodology. ISBN 978-92-5-109704-5.
[15] STŘEDOVÁ, H., ROŽNOVSKÝ, J., STŘEDA, T. 2013. Predisposition of drought occurrence in selected arid areas of the Czech Republic. Contributions to Geophysics and Geodesy. 43, 3, p. 237-252.
[16] Petropoulos, G.P. et al. 2018. Earth Observation-Based Operational Estimation of Soil Moisture and Evapotranspiration for Agricultural Crops in Support of Sustainable Water Management. Sustainability, 10, 181; doi:10.3390/su10010181.
[17] Severino, G. et al. 2018. The IoT as a tool to combine the scheduling of the irrigation with the geostatistics of the soils. Future Generation Computer Systems 82, p. 268–273. DOI 10.1016/j.future.2017.12.058.
[18] Chirico, G.B. et al. 2018. Forecasting potential evapotranspiration by combining numerical weather predictions and visible and near-infrared satellite images: an application in southern Italy. Journal of Agricultural Science; 1-9. DOI: 10.1017/S0021859618000084.
[19] Riediger, J., Breckling, B., Nuske, R.S., Schröder, W. 2014. Will climate change increase irrigation requirements in agriculture of Central Europe? A simulation study for Northern Germany. Environmental Sciences Europe. 26:18.
[20] Kolektiv autorů (Schwarzová P., Kuráž V., Matula S., Doležal F., Miháliková M., Braťková N., Čermák M., Valeriánová A., Kulhavý Z) 2017. Novela ČSN 75 0434 Potřeba vody pro doplňkovou závlahu
[21] Duffková, Holub, Fučík, Harciník, Žížala, Rožnovský, Novotný. 2018. Kategorizace dlouhodobé vláhové bilance pro vybrané plodiny v jednotlivých zemědělských výrobních oblastech České republiky. Vodní Hospodářství, 10/2018
[22] Kulhavý F., Šálek J. 2018. Je závlaha odpadními vodami v naší krajině perspektivní? Vodní hospodářství 3/2018
[23] Incrocci, L., Massa, D.and Pardossi, A. New Trends in the Fertigation Management of Irrigated Vegetable Crops. Horticulturae 2017, 3, 37; doi:10.3390/horticulturae3020037
[24] Novák, P. a kol. 2016. Studie ověření stavu závlahových systémů a jejich inventarizace. Studie pro MZe, dle smlouvy o dílo č. 336 - 2016 – 15150. 52 s, plus přílohy.
[1] Příkladem může být Izrael, operující v podmínkách aridního klimatu, často však s velmi zaklesnutou HPV, kdy se velmi obtížně uplatní nebo dokonce se vůbec neuplatní principy a technologie závlahy, využívající kapilární vzlínání z HPV (viz ČSN 75 0434).
| Přílohy |
 zavlahy.docx |