Malá, G., Novák, P.

 

Zájem o pohodu hospodářských zvířat se začal objevovat od 60. let 20. století, kdy vyšla kniha Ruth Harrisonové Animal Machines (Harrison, 1964) a vznikla Zpráva technické komise týkající se dobrých životních podmínek zvířat chovaných v intenzivních systémech chovu (Brambell, 1965).

Welfare (pohoda) zvířat představuje stav, ve kterém se organismus zvířete snaží vyrovnat s prostředím, ve kterém žije (Broom, 1986). Welfare je možné definovat jako stav naplnění všech materiálních a nemateriálních podmínek, které jsou předpokladem zdraví organismu, kdy je zvíře v souladu se svým životním prostředím. Nejedná se přitom jen o splnění základních podmínek života a zdraví zvířat, předpokládá stejně tak i ochranu před fyzickým i psychickým strádáním a týráním.

Pohoda (welfare) je odrazem celkové rovnováhy mezi zvířetem a jeho okolím (Ewbank, 1988). Podle Hughese (1976) a Van Puttena (1981) se tento stav celkového duševního a fyzického zdraví projevuje třemi stupni. Při dosažení prvního stupně se jedinec vyrovnává s podmínkami chovného prostředí snadno, ve druhém stupni jen s obtížemi. Poslední stupeň nastává tehdy, kdy se jedinec s podmínkami prostředí není schopen vyrovnat vůbec.

Péče o zvířata by měla směrovat k respektování potřeb chovaných zvířat, a to jak fyziologických tak i behaviorálních (Duncan, 2005). Z toho plyne, že musíme tyto požadavky znát, chápat je a akceptovat.

Přizpůsobení zvířete chovnému prostředí je kritické, zvláště pokud jde o vysokoužitková zvířata chovaná v systémech s nízkou úrovní managementu chovu. Tento nesoulad může vést k závažným problémům v oblasti zdraví a welfare zvířat. Genotyp a fenotyp zvířete by měl odpovídat systému, v němž se chová. Intenzivní genetická selekce pro produkční znaky může mít škodlivé důsledky pro zdraví a welfare (FAWC, 2012).

Zvíře má nárok na to, aby mu chovatel vytvářel předpoklady pro zabezpečení vyššího stupně uspokojení jeho životních potřeb. Welfare zvířat požaduje pro chovaná zvířata dosažení určité spokojenosti, pohody, komfortu. Tento požadavek je zdůvodněný eticky, ale vyplývá i z ekonomiky. Jen zvíře, které má na dostatečné úrovni zajištěny své materiální (fyziologické) i nemateriální (mentální, psychické) potřeby může poskytovat maximální užitkovost, odpovídající jeho genetickému potenciálu, může optimálně zhodnocovat krmnou dávku, uchovat si zdraví, produkční schopnost i přirozené projevy chování a jeho chov může být proto ekonomicky úspěšný.

Dobré fyzické zdraví je nezbytné pro dobrou úroveň welfare, ale samo o sobě nestačí, protože nemusí nutně vést k dobrému duševnímu stavu. Duševní stav zvířete může ovlivnit průběh nemoci. Také nemoc může ovlivňovat emoční stav zvířete vyvoláním specifických negativních duševních stavů, jako je bolest nebo hlad. Nicméně onemocnění může také přímo vyvolat přetrvávající negativní emocionální stavy, které naopak ovlivňují reakci zvířete na jiné stresory (FAWC, 2012).

K dosažení životní pohody (welfare) v chovech zvířat je třeba vytvořit takové podmínky, které zajistí požadavky stanovené Britskou radou pro ochranu hospodářských zvířat (Farm Animal Welfare Council), která v roce 1993 pět svobod novelizovala:

  1. Odstranění hladu, žízně a podvýživy - neomezený přístup ke krmivu a čerstvé napájecí vodě v množství dostačujícím pro zachování dobrého zdravotního stavu, fyzické i psychické energie.
  2. Odstranění fyzikálních a tepelných faktorů nepohody – zajištění odpovídajícího prostředí včetně zabezpečení před nepřízní makroklimatu a pohodlného místa k odpočinku.
  3. Odstranění příčin vzniku bolesti, zranění, nemoci – v první řadě prevence onemocnění, popř. rychlá diagnostika a terapie.
  4. Možnost projevů normálního chování – zajištění dostatečného prostoru, vhodného vybavení a možnosti sociálních kontaktů s jedinci téhož druhu.
  5. Odstranění strachu a deprese (úzkosti) – vyloučení takových podmínek, které by způsobovaly psychické strádání a utrpení (FAWC, 1993).

Absolutní dosažení všech „pěti svobod“ je v praktických podmínkách nereálné, jsou dokonce do určité míry vzájemně neslučitelné. Např. naprostá volnost v chování neumožňuje u žádného druhu zvířat dosažení optimální hygienické úrovně. Z toho vyplývá i nutnost vyloučit jednostranný přístup k hodnocení. Např. chovatelé preferují produkční hlediska – 1. a 3. kritérium, ochránci zvířat pak hlediska etologická – kritérium 4. a 5. Komplex všech pěti kritérií vytváří soubor pravidel, umožňujících hlubší poznání faktorů, které se podílejí na vytváření pohody zvířat. Zvířata sama vnímají pohodu jinak než lidé. Znalosti a zkušenosti je možno získat pouze při pravidelném každodenním kontaktu se zvířaty (Doležal et al., 2004)

Welfare striktně souvisí se zdravím a užitkovostí hospodářských zvířat (Sevi, 2007). Nízká úroveň welfare zvířat se projevuje: 1) zvýšenou mortalitou, 2) narušením růstu a vývoje, 3) vnějším/vnitřním zraněním a/nebo bolestí, 4) zvýšeným výskytem nemocí (morbiditou), 5) imunosupresí, fyziologickými změnami 7) žádným nebo malým vyjádřením druhově specifického chování a 8) výskytem abnormálního chování (Broom a Johnson, 1993).

Přirozené chování je považováno za důležitý ukazatel welfare (Kiley-Worthington, 1989; FAWC, 1998). Zvířata nejprve reagují na mimořádné nestandardní situace změněným chováním. Behaviorální reakce zvířat často korelují jak s fyziologickou tak i imunitní odpovědí organismu (Rushen, 2000). Při nízké úrovni welfare je diverzita projevů přirozeného chování nízká a často se vyskytuje stereotypní chování (Morton, 2007). Nízká úroveň welfare u zvířat vyvolává emocionální stavy, jako je nuda, frustrace nebo strach, v jejichž důsledku zvířata nejsou schopna vykonávat vrozené (instinktivní) nebo naučné vzorce chování. U zvířat, která nemohou nebo nejsou schopna projevovat některé typy vrozeného chování (např. sání, stavba hnízda, popelení nebo rytí) nebo mají fyziologické potřeby, kterou nemohou uspokojit (např. hlad), se mohou vyvinout negativní prvky chování při pokusu získat zpět rovnováhu (homeostázu). Negativní projevy chování zahrnují přesměrované chování (např. sání pupku u telat, nebo boční nárazy do břicha prasnic) a agresivní chování (např. okusování ocásků u prasat nebo vyklovávání peří u slepic). To může způsobit fyzické poškození zvířete a způsobit tak bolest a strach nejen pro sebe, ale i pro ostatní jedince ve skupině (FAWC, 2012).

Také nedostatek nebo absence materiálu (např. sláma; zemina), umožňující projevy vrozeného chování specifické pro daný druh zvířat (stavba hnízda, rytí aj.), může u prasat v kotci zvýšit frekvenci výskytu projevů abnormálního chování, např. žvýkání uší, olizování, okusování ocásků, kousání, poranění břicha, zvýšenou agresivitu projevující se vzájemnými potyčkami. Proto zajištění vhodného materiálu pro obohacení prostředí (environment enrichment) v kotcích, nebo využití alternativních metod ustájení může výrazně přispět ke snížení frekvence výskytu abnormálních projevů chování a agresivního chování prasat (O’Connell a Beattie,1999; Millet et al., 2005).

Stereotypie je repetitivní chování́ bez jasného cíle a funkce, mechanické a automatizované opakování neměnných pohybů (Mason 1991), což se často vyskytuje v situaci, kdy zvíře postrádá kontrolu nad svým prostředím (Fraser and Broom, 1990). Stereotypii je možno, podle některých studií, považovat za adaptivní mechanismus, který „vylepšuje“ zvířatům pocit životní pohody v neuspokojivém prostředí. Stereotypie se projevují u zvířat kousáním hrazení, pohybem hlavou sem a tam, žvýkáním na prázdno, hrou s jazykem, kousáním ocasů, rytím holé podlahy a sezením v nepřirozených polohách jako je takzvaný psí posed (Rushen, 2004; Fraser, 2003; Arellano et al., 1992; Bolhuis et al., 2000). U ptáků se jako nejčastější stereotypie objevuje vytrhávání peří z těla, čili modifikovaný „overgrooming“, nebo žvýkání naprázdno (Garner et al. 2003). Jedinou možnou funkcí takového chování́ je vybíjení́ energie během stresových situací, a tím redukce stresu. Stereotypie je jasným ukazatelem nízké úrovně welfare. Danzter (1986) naznačuje, že stereotypní chování je známkou patologie mozkových funkcí. Bylo zjištěno, že přežvýkavci vykazují nižší frekvenci výskytu stereotypního chování než jiné druhy hospodářských zvířat, pravděpodobně proto, že přežvykují, což je funkce podobná stereotypnímu chování (Houpt, 1987).

Strach a přizpůsobení se (adaptace) jsou vzájemně spojeny. Příliš velký strach redukuje adaptační schopnosti. Zhoršené adaptační schopnosti mohou zase zvýšit strach (Jones, 1996; Boissy, 1998). Strach může vyvolat nebezpečné chování, jako je panika, která přímo ohrožuje welfare (Jones, 1996).

Strach/úzkost ovlivňuje výskyt žaludečních vředů, zejména u prasat a telat (Wiepkema, 1987). Navíc nízká úroveň welfare nebo často se opakující stresové stavy mohou různými mechanismy modifikovat fyziologické procesy v trávicím traktu s následným výskytem průjmu, bolestí břicha a zvracením (Gué, 1988).

Nízká úroveň welfare, ať už je zapříčiněna jakýmkoliv faktorem, zvyšuje vnímavost organismu zvířat k onemocnění (Fraser a Broom, 1997; Abeni a Bertoni, 2009; Morton, 2007). Broom (2006) vyjádřil tento vztah mezi úrovní welfare a nemocí ve formě zpětné vazby (nevhodné podmínky chovného prostředí = zhoršení úrovně welfare = imunitní deprese = vyšší frekvence výskytu onemocnění = potenciální riziko úhynu. Snížená odolnost vůči onemocnění je potom důsledek nízké úrovně welfare (Fraser a Broom, 1997; Broom a Corke, 2002). Na základě výsledků experimentálních studií bylo zjištěno zvýšení frekvence výskytu chronických infekcí u drůbeže, chované v intenzivních technologických systémech chovu. Nemoc způsobuje zhoršení úrovně pohody a stejně tak i nízká úroveň pohody zvyšuje vnímavost jedinců k onemocnění (Fraser a Broom, 1997; Abeni a Bertoni, 2009; Morton, 2007). Samozřejmě musíme předpokládat vyšší pravděpodobnost imunosuprese organismu a vyšší frekvence výskytu klinických symptomů onemocnění. Proto každý typ patologického stavu zahrnuje určitý stupeň snížení úrovně welfare. Patologické stavy mohou být způsobeny genetickými poruchami; zraněním; infekčním onemocněním, ekto- a endoparazity, metabolickými abnormalitami a poruchami výživy aj. (Broom, 2006).

Nízká úroveň adaptace zvířat na stresové podmínky chovného prostředí se projevuje zvýšenou mortalitou, snížením počtu odchovaných mláďat nebo poruchami plodnosti. Nepřímo se negativní vliv chovného prostředí projeví zvýšenou frekvencí výskytu onemocnění, sníženou velikostí vrhu, sníženou produkcí mléka nebo sníženou rychlostí růstu (Broom, 1986).

Studie Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (European Food Safety Authority) je v souladu názorem Evropské komise, která potvrdila vzájemnou souvislost mezi zdravím zvířat, dobrými životními podmínkami zvířat a bezpečností potravin (European Comission, 2002; 2006; EFSA, 2009a, 2009b). Dále bylo prokázáno, že vysoká úroveň welfare má přímý i nepřímý vliv na bezpečnost a kvalitu potravin. Obdobně existuje vztah mezi zdravím a welfare zvířat a lidským zdravím (Bousfield, Brown, 2011).

Přitom je nutno mít stále na zřeteli také ekonomickou stránku chovu. Existuje vztah mezi welfare a užitkovostí, kdy se může zlepšování welfare v chovech projevit zvýšením ziskovosti nebo zlepšením řízení a zvýšením produktivity práce (McInerney, 2004). Také byl prokázán vztah mezi nízkou úrovní welfare prasat (např. zlomeniny, hematomy aj.) a finančními ztrátami producentů a zpracovatelů při částečném nebo úplném vyřazení částí jatečně upraveného těla ze zpracování respektive z lidské spotřeby (Harley et al., 2012). Nemoci a nízká úroveň welfare tak způsobují nepřímé náklady na úrovni produkce: snížená konverze krmiva a zvýšená poptávka po lécích a pracovní síle (Schrøder-Petersen a Simonsen, 2001; Martínez et al., 2007; FAWAC, 2009; Fraile et al., 2010). Zvýšená prevalence některých nemocí (např. zánět pohrudnice) také koreluje se sníženou hmotností jatečně upraveného těla (Maes et al., 2001; Martínez et al., 2007). Ztráty spojené se špatným zdravotním stavem a nízkou úrovní welfare prodlužují délku výrobního řetězce vepřového masa. Zpracovatelé také mají vyšší nepřímé náklady vynaložené na vyřazení jatečně upraveného těla prostřednictvím dodatečné kontroly podezřelých jatečně upravených těl a likvidaci vnitřností nebo masa nevhodného pro lidskou spotřebu (Kirwan, 2011). Špatně nastavená ekonomika chovu sama o sobě je velkou hrozbou pro welfare chovaných zvířat (Hämeenoja, 2001).

Zdraví zvířat závisí na dynamické rovnováze mezi vlastnostmi hostitele, patogenů a prostředí. Nemoc nastává, když je narušena rovnováha mezi těmito třemi výše uvedenými ukazateli. I když některé parazitární a mikrobiální infekce mohou mít pouze malý vliv na hostitele, úroveň welfare většiny nemocných zvířat je narušená. Největší význam na snížení frekvence výskytu onemocnění má v tomto případě zlepšení úrovně welfare chovaných zvířat (Broom, 1986). Nemoc zvířete naznačuje chovateli, že podmínky pro život zvířete jsou nevhodné. V těchto případech je onemocnění přímo závislé na narušení úrovně welfare (Broom, Corke, 2002).

Nemoc má velký vliv nejen na užitkovost, ale i na rentabilitu chovu. Rozsah utrpení nemocného zvířete závisí nejen na schopnosti zvířete vyrovnat se s nepříznivým fyziologickým vlivem nemoci, ale je také spojením s emocionálními následky. Kdykoli je zvíře nemocné, úroveň jeho welfare je nižší, než když je zdravé (Broom, Corke, 2002). Nemocné zvíře trpí zhoršením úrovně svého welfare z důvodu působení přímých fyzických (horečka, zánět, respirační potíže) a psychologických účinků onemocnění (bolest, úzkost nebo strach).

Nemocná zvířata vykazují charakteristické vzorce chování včetně nedostatku chuti, vyčlenění se (izolace) ze stáda/hejna popř. skupiny v kotci, letargie a zvýšené citlivosti na bolest. Některé změny mohou být adaptační reakcí organismu, která pomáhá mobilizovat energetické zdroje, umožňující zabezpečení základních životních funkcí, zejména v raných (prodromálních) stádiích onemocnění. (FAWC, 2012).

Nepřímé účinky onemocnění mohou zahrnovat sníženou fyzickou schopnost přístupu ke krmivu, vodě nebo jiným zdrojům a sníženou motivaci k vyjádření normálního chování, například péče o srst nebo peří, respektive hra. Mohou také existovat nepřímé účinky onemocnění na ostatní zvířata ve skupině, jako je neschopnost kojit a chránit mládě nebo narušení sociální hierarchie, což vede k negativním interakcím mezi členy skupiny (FAWC, 2012).

Bylo zjištěno, že onemocnění je častější u větších stád / hejn než u malých skupin zvířat (Broom, 1993). Ve vztahu k podmínkám chovu a podmínkám manipulace či zacházení se zvířaty, byl sledován vliv řady zdravotních a zoohygienických ukazatelů. Např. v chovech, kde byly bezstelivové zaroštované podlahy, bylo více zdravotních problémů než ve stájích s kompaktní betonovou podlahou. Více problémů bylo prokázáno u vazné technologie ustájení ve srovnání s technologiemi, umožňujícími zvířatům volný pohyb. Vyšší frekvence onemocnění byla v chovech bezstelivových než v chovech stelivových se slámou atd. (Broom a Corke, 2002).

Zvířata mohou být nositelé původců nemocí přenosných mezi animálními a humánními populacemi (tzv. zoonóz) bez výrazného negativního vlivu na jejich zdraví. Avšak zvířata chovaná v prostředí s nízkou úrovní welfare jsou častěji zdrojem těchto původců zoonóz. Například u stresovaných kuřat byla prokázána vyšší frekvence výskytu bakterií rodu Campylobacter; výskyt bakterií rodu Salmonella je mnohem vyšší u prasat, jejichž imunita je oslabena v důsledku přítomnosti jiných původců bakteriálních onemocnění (FAWC, 2012; Alpigiani et al. 2017).

Bolest doprovází řadu onemocnění a vážně narušuje welfare zvířat. Také mnoho chirurgických zákroků, využívaných ve velkochovech hospodářských zvířat, se provádí bez analgezie nebo anestezie (např. kastrace selat, jehňat a kůzlat, amputace ocásků prasat a jehňat, štípání špičáků selat, odrohování telat, zkracování zobáků kuřat a krůt, vrubování uší, navěšování ušních známek, známek na křídlo nebo nosních kroužků aj.). Tyto chirurgické zákroky jsou spojeny jak s akutní bolestí v průběhu a bezprostředně po vlastním zákroku, tak i s chronickou bolestí v období rekonvalescence včetně období hojení ran po tomto chirurgickém zákroku (Gentle, 1986; Mellor et al., 1991; Mellor a Stafford, 1999).

Obecně je možno konstatovat, že každý zákrok provedený na zvířeti, vyvolá v jeho organismu složitou reakci, která může vyústit větší vnímavosti k onemocnění. Rovněž při umístění zvířat do nevhodných klimatických podmínek chovného prostředí dochází k podnětům, které podněcují negativní imunologické reakce, které se mohou projevovat např. tím, že se zvířata špatně vyrovnávají s patogeny. Obdobně působí i významné omezování pohybu, např. umístěním zvířete do malé klece. Pří omezení pohybu na jeden až dva dny bylo zjištěno, že zvíře je stresováno a vykazuje vyšší vnímavost k patogenním mikroorganismům nebo silnou neadekvátní odezvu na přítomnost patogenu. Stejně tak, pokud různé neadekvátní způsoby manipulace se zvířaty (tzv. handling) vede k narušení welfare, následně vede k adrenalizaci organismu a jeho negativnímu účinku až na úrovni buněčných reakcí (Broom a Corke, 2002).

Bolest doprovází zranění hospodářských zvířat, jako jsou modřiny a odřeniny v důsledku špatně navrženého chovného prostředí, respektive nevhodné konstrukce jednotlivých stájových prvků. Více zdravotních problémů a poranění bylo zjištěno tam, kde ve stájích byly ostré předměty, špatně řešené boxy či kotce (Broom a Corke, 2002). V chovech dojnic, kde byly v bezstelivových boxových ložích matrace, byla zaznamenána vyšší frekvence výskytu poranění hlezen (až o 91 %) v porovnání s boxy stlanými pískem nebo pilinami (Weary a Taszkun, 2000; Tucker et al., 2003). Otoky hlezen a poranění kůže, obtížné vstávání a uléhání dojnic (dojnice zaléhají tehdy, až když jsou unavené a leží déle) jsou výsledkem špatného návrhu, konstrukčního řešení nebo instalace boxových loží, stejně tak i abnormálních poloh krav v průběhu ležení v boxových ložích („psí sed“, příčné ležení, obrácená poloha ležení). Také péče o boxová lože je důležitá z hlediska welfare, protože musí poskytnout čisté, suché a pohodlné lože, které by mělo být nejpohodlnějším místem pro ležení krávy. Naopak, když je v boxových ložích nedostatečná vrstva podestýlky, zkracuje se celková doba ležení krav (Drissler et al., 2005) a zvyšuje se frekvence výskytu poranění kůže. Pravidelné přistýlání boxových loží (několikrát za týden) snižuje výskyt poranění kůže dojnic (Fulwider et al., 2007).

Nejrozšířenějšími nemocemi, které negativně ovlivňuje kvalita chovného prostředí u hospodářských zvířat, a které současně významně zhoršují úroveň welfare, jsou poruchy pohybového aparátu, jako např. tibiální dyschondroplázie, nekróza hlavice femuru u brojlerů a syndrom vbočení nebo vybočení běháků (Broom, Corke, 2002). Rychlerostroucí hybridi brojlerů jsou v důsledku genetického výběru schopni dosáhnout 2 kg živé hmotnosti za 40 dní výkrmu. Negativním aspektem je vysoká frekvence výskytu vývojových poruch kostry, které jsou často doprovázeny bolestí (Duncan, 2005). Poruchy končetin mají u rychle rostoucích hybridů za následek snížení schopnosti pohybu. Omezení schopnosti chůze nebo stání často vede k otlakům prsní kosti a hleznovým popáleninám, protože brojleři dlouhou dobu tráví na vlhké podestýlce. Dermatitida pozorovaná u těchto brojlerů je sama o sobě bolestivá, ale účinky neschopnosti chodit jsou mnohem závažnější (Broom, Corke, 2002). Typ podlahy ovlivňuje přímo prevalenci poranění končetin a kulhání. Prasata na konci výkrmu chovaná na roštových podlahách často vykazují zvýšenou prevalenci eroze patek (Mouttotou et al., 1999).

U vysokoprodukčních stád skotu je onemocněním končetin a kulháním postiženo cca 40 % krav. Kulhání v těchto stádech způsobuje vysoké ekonomické ztráty (Bruijnis et al., 2010; Ettema et al., 2010). Kulhání dojnic přímo souvisí s povrchem podlah ve stáji, popř. nevhodným konstrukčním řešením boxového lože (Fregonesi et al., 2004; Cook et al., 2004a). Bylo zjištěno, že dojnice ustájené na betonové podlaze, mají vyšší predispozici ke kulhání (Fregonesi et al., 2004). Také klouzavost podlah umocněná nevhodným managementem odklizu výkalů a nízká úroveň péče o stav paznehtů dojnic je spojena s vysokou prevalencí kulhání (Dembele et al., 2006). Zkrácení denní délky ležení, zvýšení celkové doby stání na tvrdých plochách a stání s dvěma předními končetinami na vyvýšeném boxovém loži a dvěma zadními končetinami na podlaze krmné nebo hnojné chodby je chování, které je spojeno se zvýšenou mírou kulhání (Cook et al., 2004a). Ustájení dojnic v přeplněných kotcích vede ke zkrácení délky ležení a zvýšení frekvence vstávání (Fregonesi et al., 2007), což je možné považovat za potenciální rizikový faktor pro vznik onemocnění končetin (Leonard et al., 1996).

Kulhání dojnic může být způsobeno také metabolickými poruchami. Byla prokázána pozitivní korelace mezi vysokou produkcí mléka a výskytem nemocí končetin (Broom, Corke, 2002).

Zvýšená dojivost se stává stále větším problémem, zvláště v chovech s nevhodným managementem, z důvodu nutnosti k uspokojení energetických (a proteinových) potřeb dojnic, které geneticky směřují živiny především do mléčné žlázy (Verkaamp et al., 2003). Proto se stávají citlivějšími na metabolický stres a následně na metabolické a/nebo infekční onemocnění, stejně jako na reprodukční problémy (Knight et al., 1999, Ward a Parker, 1999).

Zhoršení úrovně welfare vysokoužitkových dojnic mohou zapříčinit nevhodné vlastnosti krmné dávky, které mají velmi často nízkou koncentraci živin, jsou nevyvážené z hlediska obsahu energie a dusíkatých látek – především jejich frakcí, minerálních látek, stopových prvků a vitaminů. Velmi často nemá směsná krmná dávka požadovanou strukturu, obsahuje ketogenní kyseliny, mykotoxiny a rezidua různých xenobiotik.

Nevhodná struktura krmiva (většina částic řezanky ve směsné krmné dávce je kratší než 3 cm) nebo snížený podíl hrubé vlákniny v krmné dávce zkracují dobu přežvykování a snižují produkci slin; tím se následně mění procesy fermentace a pH v bachoru (Leonardi et al., 2005). V obou případech se zvyšuje výskyt subakutní bachorové acidózy s dalšími negativními důsledky na celkový zdravotní stav (apatie, třes, kolikové bolesti, průjem, laminitida – zánět paznehtu, zánět bachoru, zánět mléčné žlázy aj.) (Nocek, 1997; Cook et al, 2004b).

Nejnáročnějším pro dojnice je přechod z období stání na sucho k otelení a začátek laktace. Bilance minerálních prvků v krmné dávce suchostojných krav významně ovlivňuje úroveň jejich welfare, zejména v důsledku dostupnosti vápníku. Nízká plazmatická hladina vápníku souvisí s poporodní parézou, ale může také způsobovat řadu metabolických problémů u otelených krav (např. zadržení placenty, pomalejší involuce dělohy, větší pravděpodobnost infekce dělohy, dislokace slezu aj.), jak uvádí Beede (1997).

Několik dní před porodem většinou začíná negativní energetická bilance, kdy vysokobřezí krávy významně omezují příjem krmiva a přitom potřeba energie i ostatních živin nezbytných pro výživu plodu, plodových obalů, dělohy i tvorbu kolostra se významně zvyšuje. Negativní energetická bilance přetrvává několik týdnů po porodu, přičemž nejvýraznější bývá v prvním a druhém týdnu laktace. Dlouhodobý nedostatek energie v první fázi laktace zhoršuje lipolýzu v době otelení a je příčinou vzniku ketózy, která má negativní vliv na funkci imunitního systému (Bertoni, 1996; Overton a Waldron, 2004). Důsledkem imunosuprese je vyšší vnímavost krav k patogenům a chorobám, zvláště k mastitidám v období okolo porodu (Overton a Waldron, 2004).

Výživný stav hostitele může také ovlivnit patogenezi parazitárních infekcí. Výsledky studií prokázaly, že zvířata v dobrém výživném stavu jsou odolnější vůči původcům parazitárních onemocnění (Holmes, 1993). Pasoucí se zvířata vynakládají značné množství energie na boj proti endo- a ektoparazitům na úkor růstu, reprodukce a imunity, což ohrožuje jejich zdraví a welfare. Existuje řada ektoparazitů (např. svrab ovcí, vši u skotu i ovcí aj.), které mohou snížit významně úroveň welfare v důsledku podráždění pokožky, poškrábání a vzniku následných zánětlivých reakcí včetně poškození tkání (FAWC, 2012).

Jednou z posledních skupin onemocnění způsobujících snížení úrovně welfare patří záněty mléčné žlázy (mastitidy) (Broom, Corke, 2002). Existují také důkazy o úzkém vztahu mezi nízkou úrovní welfare a zvýšenou dispozicí k mastitidě. Přiměřené imunitní funkce jsou nezbytné pro obranu proti infekcím vemene, mastitida nastává, když přirozené obranné mechanismy mléčné žlázy nemohou vyvážit počet a patogenitu bakterií, které jsou v kontaktu s vemenem (Sevi et al., 2009).

V rámci intenzivního systému chovu některých druhů hospodářských zvířat jsou používány takové technologické systémy ustájení a postupy managementu, které způsobují akutní a/nebo chronickou trvalou fyzickou nepohodu (omezení pohybu, nepřítomnost přirozené intenzity denního světla, restrikce krmiva a vody aj.), respektive způsobují převážně psychický a emocionální diskomfort (přeskladnění, míchání zvířat, časný odstav mláďat, individuální ustájení zvířat normálně žijících ve stádě/hejnu aj.). Samozřejmě, fyzické nepohodlí ovlivní také emocionální stav a tím i celkovou úroveň welfare zvířat nepříznivě. Na druhé straně emocionální nepohodlí mohou vést k fyzickému nepohodlí (Nordquist et al., 2017).

Některé chovatelské postupy a nevhodně řešené technologické systémy, u kterých byla prokázána souvislost s výskytem zdravotních problémů u hospodářských zvířat, je možno shrnout do následující přehledné tabulky (AWI, 2018).

 

Druh zvířat

Chovatelské praktiky

Zdravotní problémy

Dojený skot

Roštové i kompaktní podlahy

Kulhání, onemocnění končetin

Telata

Malý prostor v boudách

Poranění končetin

Výkrm skotu

Mokrá blátivá podestýlka

Kulhání, hniloba paznehtů

Koncentrovaná krmná dávka

Kulhání, acidóza

Prasata

Bezstelivové ustájení

Poranění, okusování ocásků

Roštové ustájení

Kulhání, onemocnění končetin

Prasnice

Fixace v porodních kotcích

Onemocnění a poranění končetin

Drůbež

Špatná kvalita podestýlky,

Vysoká koncentrace NH3

Kožní a respirační onemocnění,

Poškození očí

Neadekvátní osvětlení

Abnormality běháků

Přeskladnění (vysoká hustota)

Kožní dermatitida, zranění, modřiny

Brojleři

Šlechtění na rychlý růst

Kulhání, deformace kostí, vady

Nosnice

Neobohacené klece

Řídnutí kostí, dermatitida běháků

Nemožnost hrabání, popelení

Vyklovávání peří, parazité

Kauterizace zobáku

Akutní a chronická bolest

 

Základním problémem při posuzování úrovně welfare zvířat je výběr hodnotících kritérií a jejich interpretace, protože tyto většinou vychází z pocitu člověka a jeho rozhodnutí.

Pro zvíře je ideální takový chovatelský systém, který na jedné straně vyhovuje z hlediska zdraví, umožňuje normální projevy chování v rámci jeho aklimatizačních schopností a na druhé straně vytváří podmínky pro vysokou úroveň ošetřovatelské péče.

V praxi je vždy třeba velice opatrně interpretovat výsledky studií welfare, protože ta může být ovlivněna také dalšími faktory. Může se stát, že ošetřovatelé pečující o zvířata ve stelivových systémech ustájení jsou pečlivější než ošetřovatelé v jiných technologických systémech ustájení. Takže problém se možná, že se týká především odborné úrovně pracovníků, a ne pouze hodnocené technologie ustájení (stelivové nebo bezstelivové). Z odborného hlediska je hodnocení třeba interpretovat vždy velmi opatrně. Je třeba např. zohlednit také vliv vnějšího klima v době sledování ve vztahu k mikroklimatu ve stáji, kde jsou zvířata chována. Stejně tak bychom mohli předpokládat, že ovce chované na horských pastvinách musí mít dobré životní podmínky, ale to nemusí platit obecně pro všechny případy. Pokud tato zvířata trpí nějakým onemocněním, které jim způsobuje bolest, a pak samozřejmě i jejich pohoda nebude dobrá. Skutečnost, že jsou ovce chovány na horských pastvinách, neznamená, že všechny požadavky na jejich welfare jsou naplněny. Všechna sledování je třeba provádět komplexně a metodicky správně. To se především týká správného posouzení a rozlišení fyziologických a patologických stavů.

Včasná diagnóza a vhodná léčba nemocných zvířat je důležitá pro omezení vlivu nemoci na welfare jedince a zároveň snižuje riziko rozšíření infekčních nemoci na zbytek stáda/hejna.

 

Použitá literatura:

  1. Abeni, F., Bertoni, G. Main causes of poor welfare in intensively reared dairy cows. Italian Journal of Animal Science, 2009, 8 (sup1): 45-66.
  2. Alpigiani, I., Abrahantesc, J.C., Michelb, V., Huneau-Salaünb, A., Chemalyb, M., Keelingd, L.J., Gervelmeyerc, A., Baccia,C., Brindania, F., Bonardia, S., Berthec, F. Associations between animal welfare indicators and Campylobacter spp. inbroiler chickens under commercial settings: A case study. Preventive Veterinary Medicine, 2017, 147: 186–193.
  3. Arellano PE, Pijoan C, Jacobson LD and Algers B, Stereotyped behavior, social interactions and suckling pattern of pigs housed in groups or in single crates. Appl Anim Behav Sci, 1992, 35:157–166.
  4. AWI: Animal Welfare Institute. The Critical Relationship Between Farm Animal Health and Welfare. 2018. Dostupné z: https://awionline.org/sites/default/files/uploads/documents/ FA-AWI-Animal-Health-Welfare-Report-04022018.pdf
  5. Beede, D.K., 1997. Nutritional management of transition and fresh cows for optimal lifetime performance. In Proc. 34th Florida Dairy Production Conf. USA, FL, Gainesville, 1997: 19-25.
  6. Bertoni, G. La lipidosi epatica nella bovina lattifera: aspetti nutrizionali. In Proc. 28th Nat. Congr. Italy, SIB, Alimini-Otranto (LE), 1996, 28:61-75.
  7. Boissy, A. Fear and fearfulness in determining behavior. In Genetics and the behavior of domestic animals. USA, California, San Diego, Academic Press, 1998: 67-111.
  8. Bolhuis, J.E., Schouten, W.G.P., de Jong, I.C., Schrama, J.W., Cools, A.R.,Wiegant, V.M. Responses to apomorphine of pigs with different coping characteristics. Psychopharmacology, 2000, 152: 24–30.
  9. Bousfield, B., Brown, R. The Veterinarian’s Role in Food Safety. Veterinary Bulletin-Agriculture, Fisheries and Conservation Department, 2011, 1 (6): 1-16.
  10. Brambell, F.W.R Report of the technical committee to enquire into the welfare of animals kept under intensivelivestock husbandry systems. London: HMSO Cmnd. 2836, 1965.
  11. Broom ,D.M., Johnson, K.G. Stress and AnimalWelfare. UK, London, Chapman and Hall, 1993.
  12. Broom, D.M., Behaviour and welfare in relation to pathology. Appl. Anim. Behav. Sci., 2006, 97: 73-83.
  13. Broom, D.M., Corke, M.J. Effects of Disease on Farm Animal Welfare. Acta Vet. Brno, 2002, 71: 133-136.
  14. Broom,D.M. Indicators of poor welfare. British Veterinary Journal, 1986, 142, 524-526.
  15. Bruijnis, M.R.N., Hogeveen, H., Stassen, E.N. Assessing economic consequences of foot disorders in dairy cattle using a dynamic stochastic simulation model. J. Dairy Sci., 2010, 93: 2419–2432.
  16. Cook, N.B., Bennett, T.B., Nordlund, K.V. Effect of free stall surface on daily activity patterns in dairy cows with relevance to lameness prevalence. J. Dairy Sci., 2004a, 87: 2912-2922.
  17. Cook, N.B., Nordlund, K.V., Oetzel, G.R. Environmental influences on claw horn lesions associated with laminitis and subacute ruminal acidosis in dairy cows. J. Dairy Sci., 2004b, 87(Suppl. E):36-46.
  18. Dantzer, R. Behavioural, physiological and functional aspects of stereotyped behaviour: a review and a reinterpretation. J. Anim. Sci., 1986, 62: 1776-1786 .
  19. Dembele, I., Špinka, M., Stěhulová, I., Panamá, J., Firla, P. Factors contributing to the incidence and prevalence of lameness on Czech dairy farms. Czech J. Anim. Sci., 2006, 51 (3): 102–109.
  20. Doležal, O., Bílek, M. Dolejš, J. Zásady welfare a Nové standardy EU v chovech skotu. Metodická příručka pro poradce. VÚŽV Praha, 2004: 70 s.
  21. Drissler, M., Gaworski, M., Tucker, C.B., Weary, D.M. Freestall maintenance: effects on lying behavior of dairy cattle. J. Dairy Sci., 2005, 88: 2381-2387.
  22. Duncan, I.J.H. Science-based assessment of animal welfare: farm animals. Rev. sci. tech. Off. int. Epiz., 2005, 24 (2): 483-492.
  23. EFSAa: European Food Safery Authority. Scientific opinion on welfare of dairy cows in relation to behaviour, fear and pain based on a risk assessment with special reference to the impact of housing, feeding, management and genetic selection. EFSA Journal, 2009a, 1139: 20-66.
  24. EFSAb: European Food Safery Authority. Scientific report on the effects of farming systems on dairy cow welfare and disease. Report of the Panel on Animal Health and Welfare (Question No EFSA-Q-2006-113). Annex to the EFSA Journal, 2009b, 1143: 2-284.
  25. Ettema, J., Østergaard, S., Kristensen, A.R. Modelling the economic impact of three lameness causing diseases using herd and cow level evidence. Preventive Veterinary Medicine, 2010, 95: 64–73.
  26. European Commission. Communication from the Commission to the Council and the European Parliament on Animal Welfare Legislation on farmed animals in Third Countries and the Implications for the EU, Brussels, 18.11.2002. COM (2002) 626 final.
  27. European Commission. Communication from the Commission to the European Parliament and the Council Community Action Plan on the Protection and Welfare of Animals 2006-2010, COM, Brussels, 2006.
  28. Ewbank, R. Animal welfare. In The Management and Welfare of Farm Animals. The UFAW Handbook. London: Bailliere Tindall, 1988: 1–12.
  29. Five freedoms. Farm Animal Welfare Council. 1993. Dostupné z: hhttp://www.fawc.org.uk/freedoms.htm
  30. Code of Practice for the Welfare of Pigs. Dublin: Department of Agriculture, Food and the Marine; 2009:7–23.
  31. FAWC: Report on the welfare of broiler breeders. London: Farm Animal Welfare Council, 1998: 26pp. Dostupné z: https://assets.publishing.service.gov.uk/government/

uploads/system/uploads/attachment_data/file/325543/FAWC_report_on_the_welfare_of_broiler_breeders.pdf

  1. Farm Animal Welfare: Health and Disease. UK, London: Farm Animal Welfare Committee, 2012: 97pp. Available online: http://www.defra.gov.uk/fawc/files/Farm-Animal-Welfare-Health-and-Disease.pdf.
  2. Fraile, L., Alegre, A., López-Jiménez, R., Nofrarías, M., Segalés, J. Risk factors associated with pleuritis and cranio-ventral pulmonary consolidation in slaughter-aged pigs. Vet J, 2010, 184(3):326–333.
  3. Fraser, D., Assessing animal welfare at the farm and group level: the interplay of science and values. Anim Welfare, 2003,12: 433–443.
  4. Fraser, D., The role of behaviour in swine production: a review of research. Appl Anim Ethol, 1984, 11: 317–339.
  5. Fraser, A.F., Broom, D.M. Farm Animal Behaviour and Welfare. 3rd ed. Bailliere Tindall, London, UK, 1990.
  6. Fraser, A.M., Broom, D.M. Farm Animal Behaviour and Welfare. (3rd ed.), New York, NY: CAB International, 1997: 295pp.
  7. Fregonesi, J.A., Tucker, C.B., Weary, D.M., Flower, F.C., Vittie, T. Effect of rubber flooring in front of the feed bunk on the time budgets of dairy cattle. J. Dairy Sci., 2004, 87: 1203-1207.
  8. Fregonesi, J.A., Tucker, C.B., Weary, D.M. Overstocking reduces lying time in dairy cows. J. Dairy Sci., 2007, 90: 3349-3354.
  9. Fulwider, W.K., Grandin, T., Garrick, D.J., Engle, T.E., Lamm, W.D., Dalsted, N.L., Rollin, B.E. Influence of free-stall base on tarsal joint lesions and hygiene in dairy cows. J. Dairy Sci., 2007, 90: 3559-3566.
  10. Garner, J. P., Meehan, C. L., Mench, J. A. Stereotypies in caged parrots, schizophrenia and autism: evidence for a common mechanism. Behavioural brain research, 2003, 145: 125-134.
  11. Gentle M.J. Neuroma formation following partial beak amputation (beak trimming) in the chicken. Res. vet. Sci., 1986, 41: 383-385.
  12. Guè, M. Stress et troubles digestifs. Recl. Med. Vet., 1988, 164, 773-778.
  13. Hämeenoja, P. Animal Health and Welfare – Pig Production. Acta vet. scand. 2001, Suppl. 95: 33-36.
  14. Harley, S., More, S., Boyle, L., O’ Connell, N., Hanlon, A. Good animal welfare makes economic sense: potential of pig abattoir meat inspection as a welfare surveillance tool. Irish Veterinary Journal, 2012, 65: 11.
  15. Harrison, R. Animal Machines: The new factory farming industry. London: Vincent Stuart Publishers, 1964.
  16. Holmes, P.H., 1993. Interactions between parasites and animal nutrition: the veterinary consequences. P. Nutr. Soc., 1993, 52:113-120.
  17. Houpt, K.A. Abnormal Behavior. In: E.O. Price (ed.) The Veterinary Clinics of North America 3, 2 Farm Animal Behavior. USA, Philadelphia, Saunders, 1987.
  18. Huhges, B.O. Behaviour as an Index of Welfare. In Proceedings 5th European Poultry Conference, Malta, 1976: 1005-1018.
  19. Jones, R.B. Fear and adaptability in poultry: insights, implications and imperatives. Worlds Poult. Sci. J., 1996, 52: 131-168.
  20. Kiley-Worthington, M. Ecological, ethological, and ethically sound environments for animals: toward symbiosis. Journal of Agricultural Ethics, 1989, 2: 323-347.
  21. Kirwan, P. Post Mortem Findings at Sheep Abattoirs. Veterinary Ireland Journal, 2011, 1(7): 366.
  22. Knight, C.H., Beever, D.E., Sorensen, A. Metabolic loads to be expected from different genotypes under different systems UK, Midlothian: (British Society of Animal Science) BSAP Occasional Publication: Metabolic stress in dairy cows.,1999, 24: 27-35.
  23. Leonard, F.C., O’Connell, J.M., O’Farrell, K.J. Effect of overcrowding on claw health in first-calved Friesian heifers. Br. Vet. J., 1996, 152: 459-472.
  24. Leonardi, C., Giannico, F., Armentano, L.E. Effect of water addition on selective consumption (sorting) of dry diets by dairy cattle. J. Dairy Sci., 2005, 88:1043-1049.
  25. Maes, D.G., Deluyker, H., Verdonck, M., Castryck, F., Miry, C., Vrijens, B., Ducatelle, R., De Kruif, A. Non-infectious factors associated with macroscopic and microscopic lung lesions in slaughter pigs from farrow-to-finish. Vet Rec, 2001, 148(2):41–46.
  26. Martínez, J., Jaro, P.J., Aduriz, G., Gómez, E.A., Peris, B., Corpa, J.M. Carcass condemnation causes of growth retarded pigs at slaughter. Vet J, 2007, 174(1):160–164.
  27. Mason, G. J. Stereotypies: a critical review. Animal Behaviour, 1991, 41: 1015-1037.
  28. McInerney, J. Animal welfare,economics and policy. UK, Defra, 2004: 89s. Dostupné z: http://webarchive.nationalarchives.gov.uk/20110318142209/http://www.defra.gov.uk/evidence/economics/foodfarm/reports/documents/animalwelfare.pdf
  29. Mellor, D.J., Stafford, K.J. Assessing and minimising the distress caused by painful husbandry procedures. In Practice, 1999, 21: 436-446.
  30. Mellor, D.J., Molony, V., Robertson, I.S. Effects of castration on behaviour and plasma cortisol concentrations in young lambs, kids and calves. Res. vet. Sci., 1991, 51: 149-154.
  31. Millet, S., Moons, C.P.H., Van Oeckel, M.J., Janssens, G.P.J. Welfare, performance and meat quality of fattening pigs in alternative housing and management systems: a review. J Sci Food Agric, 2005, 85:709–719.
  32. Morton, D.B. Vaccines and animal welfare. Rev. sci. tech. Off. int. Epiz., 2007, 26 (1): 157-163.
  33. Mouttotou, N., Hatchell, F.M., Green, L.E. Foot lesions in finishing pigs and their associations with the type of floor. Veter Rec, 1999, 144:629–632.
  34. Nocek, J.E., 1997. Bovine acidosis: implications on laminitis. J. Dairy Sci. 80:1005-1028.
  35. Nordquist, R.E., van der Staay, F.J., van Eerdenburg, F.J.C. M., Velkers, F.C., Fijn, L., Arndt, S.A. Mutilating Procedures, Management Practices, and Housing Conditions That May Affect theWelfare of Farm Animals: Implications for Welfare Research. Animals (Basel). 2017, 7(2): 12.
  36. O’Connell, N.E., Beattie, V.E. Influence of environmental enrichment on aggressive behaviour and dominance relationships in growing pigs. Anim Welfare, 1999, 8:269–279.
  37. Overton, T.R., Waldron, M.R. Nutritional management of transition dairy cows: strategies to optimize metabolic health. J. Dairy Sci., 2004, 87 (Suppl. E):105-119.
  38. Rushen, J. Stereotypies, agression and the feeding schedules of tethered sows. Appl Anim Behav Sci, 2004, 14:137–147.
  39. Rushen, J. Some issues in the Interpretation of Behavioural Responses to Stress. In: G.P. Moberg and J.A. Mench (ed.) The Biology of Animal Stress. UK, Wallingford: Cabi Publishing, 2000: 23-42.
  40. Sevi, A. Animal-based measures for welfare assessment. Italian Journal of Animal Science, 2009, 8 (sup2): 904-911.
  41. Sevi, A. Ewe welfare and ovine milk and cheese quality. It. J. Anim. Sci., 2007, 6 (Suppl. 1):521-526.
  42. Schrøder-Petersen, D.L., Simonsen, H.B. Tail-Biting in Pigs. Vet J, 2001, 162:196–210.
  43. Tucker, C.B., Weary, D.M., Fraser, D. Effects of three types of free-stall surfaces on preferences and stall usage by dairy cows. J. Dairy Sci., 2003, 86:521-529.
  44. Van Putten, G. Quantifying well-being in farm animals. Tijdschr Diergeneeskd, 1981, 106 (3): 106-18.
  45. Veerkamp, R.F., Beerda, B., van der Lende, T. Effects of genetic selection for milk yield on energy balance, levels of hormones, and metabolites in lactating cattle, and possible links to reduced fertility. Livest. Prod. Sci., 2003, 83:257-275.
  46. Ward, W.R., Parker, C.S. Field evidence of metabolic stress in dairy cows. UK, Midlothian: (British Society of Animal Science) BSAP Occasional Publication: Metabolic stress in dairy cows., 1999, 24:21-26.
  47. Weary, D.M., Taszkun, I. Hock lesions and free-stall design. J. Dairy Sci., 2000, 83: 697-702.
  48. Wiepkema, P.R. Developmental aspects of motivated behavior in domestic animals. J. Anim. Sci., 1987, 65:1220-1227.

Zpracoval/a: Ing. Gabriela Malá, Ph.D., Výzkumný ústav živočišné výroby, v.v.i., mala.gabriela@vuzv.cz
Přílohy
vliv-welfare-na-zdravi-hospodarskych-zvirat.docx