Zdroj: Středová, H., Středa, T. , Podhrázská, J. 2012. Větrná eroze na jižní Moravě – potenciál, monitoring, účinnost biotechnických opatření. Úroda 12/2012, vědecká příloha časopisu
Klíčová slova: "větrná eroze, deflametr, větrolam, optická porozita"
Dostupný z: http://www.vupt.cz/content/files/aktualni_poznatky/vedecka_priloha_2012.pdf
V České republice je větrnou erozí ohroženo téměř 29 % zemědělské půdy, přičemž na Moravě je to asi 40 % a v Čechách 23 % (Pasák, 1984). Větrná eroze se vyskytuje především v území, kde je počasí charakterizováno nízkými a proměnlivými srážkami, proměnlivou a vysokou rychlostí větru, častým výskytem sucha, rychlými a extrémními změnami teploty a vysokým výparem. Větrná eroze obnažuje podorničí s nízkou přirozenou úrodností a vyšší kyselostí, způsobuje škody nejen v zemědělství odnosem ornice, hnojiv, osiv a poškozováním zemědělských plodin a půdy, ale zanášením komunikací a vodních recipientů, podílí se také na eutrofizaci vod a na znečištění ovzduší. Přenášený prach přispívá k riziku vzniku respiračních onemocnění. Dlouhodobým působením eroze se mění kvantitativní i kvalitativní vlastnosti půd.
K nejúčinnějším opatřením proti větrné erozi patří ochranné lesní pásy – větrolamy, které vytvářejí trvalou ochranu půdy proti větrné erozi. Obecně se jedná o různě široké pásy stromů a keřů orientované kolmo na převládající směr větru s protierozní a půdoochrannou funkcí. Účinnost větrolamů na snížení rychlosti větru silně závisí na jejich skladbě, především na jejich propustnosti.
Na základě aktuálních půdních a klimatických podmínek byla pro území jižní Moravy definována potenciální ohroženost půd větrnou erozí.. Míra potenciálního ohrožení půd větrnou erozí je závislá na aktuálních půdních a klimatických podmínkách. Obecně se za půdy náchylná k erozi označují lehké písčité půdy v suchých a teplých oblastech. Tyto oblasti byly vymezeny na základě kombinace modifikovaných klimatických region z kódu BPEJ pro období 1961-2000 a zrnitostního složení půd. Vznikla tak syntetická mapa udávající stupeň náchylnosti půd k větrné erozi.
Pro relativní kvantifikaci množství unášených půdních částic a jejich analýzu bylo modifikováno a otestováno zařízení – deflametr. Deflametrické záznamy byly následně vyhodnoceny digitální analýzou obrazu a byla provedena analýza velikostního spektra zachycených erodovaných částic. Navržený deflametr s aktivním lapačem půdních částic a časovým záznamem umožňuje monitorovat kvalitativní i kvantitativní vlastnosti včetně časového záznamu výskytu makroskopických i mikroskopických půdních částic unášených větrem. Lze jej využít pro přímé měření v terénu v rámci studií, které vyžadují údaje o množství a spektrálním složení unášených částic, typicky erozní účinky větru, studie účinnosti větrolamů apod.
Hodnocení účinnosti větrolamů bylo založeno vztahu mezi jejich optickou porozitou a redukcí větru na návětrné a závětrné straně větrolamu.. Na základě vztahů mezi optickou porozitou větrolamu a zeslabením rychlosti větru v různých vzdálenostech za větrolamem je možno konstatovat, že vliv větrolamu se uplatňuje při plném olistění ještě ve vzdálenosti 200 – 250 m. U neolistěného větrolamu je tato vzdálenost jen kolem 50 m.
