Anglicky: Role of economic instruments in water allocation reform: lessons from Europe
Zdroj: Rey, D., Pérez-Blanco, C. D., Escriva-Bou, A., Girard, C., Veldkamp, T. I. E. 2018. Role of economic instruments in water allocation reform: lessons from Europe, International Journal of Water Resources Development, DOI: 10.1080/07900627.2017.1422702
Klíčová slova: "přidělování vody, ekonomické nástroje, integrované vodní zdroje, management, evropa, vodní politika"
Dostupný z: https://doi.org/10.1080/07900627.2017.1422702
V mnoha evropských zemích se v důsledku zvyšování počtu obyvatel a klimatické změny vytváří konkurence na vodní zdroje, což vede k nerovnováze mezi nabídkou a poptávkou. Stále více zemí reformuje své režimy přidělování vody pomocí ekonomických nástrojů. Tento článek analyzuje výkonnost nových ekonomických nástrojů v reformách přidělování vody ve srovnání s původními nástroji v pěti evropských zemích: Anglii, Francii, Itálii, Španělsku a Nizozemsku. Jsou identifikovány silné stránky, překážky a nezamýšlené důsledky ekonomických nástrojů v různých socioekonomických, právních, institucionálních a biofyzikálních souvislostech v jednotlivých zemích. Na základě zhodnocení případových studií těchto pěti evropských států a rovněž zkušeností z jiných částí světa (především Austrálie a Kalifornie), byla vytvořena doporučení informující o začleňování ekonomických nástrojů v přidělování vody.
Výsledky studie poukazují na to, že neexistuje žádné řešení "vhodné pro všechny", a každý ekonomický nástroj ve vodním hospodářství má silné a slabé stránky, které je třeba zohlednit při tvorbě systémů přidělování vody. Navíc ekonomické nástroje nemohou být univerzální, je třeba zohlednit specifika dané oblasti v souvislosti s regulačními a/nebo technickými opatřeními. Důležité je zapojení všech zúčastněných stran tak, aby bylo zajištěno, že politické cíle a prostředky jsou výsledkem konsensuální dohody.
Instituce EU mají kromě vodní politiky i jiné prostředky, které podporují dodržování cílů rámcové směrnice o vodě, zejména zemědělské politiky. EU vyčleňuje téměř 40% svého rozpočtu na zemědělství, což je odvětví, které představuje více než 50% celkových odběrů vody v jižní Evropě, přičemž v některých regionech se odběry zvýšily nad 80%.
Důležitým krokem je tzv. „greening“ Společné zemědělské politiky pro období 2014 – 2020. Finanční prostředky, které jsou k dispozici v rámci druhého pilíře, by měly být podmíněny splněním environmentálních cílů (včetně těch, které jsou součástí Rámcové směrnice o vodě). Rovněž v prvním pilíři by část přímých plateb měla být přidělena těm zemědělcům, kteří splnili předem stanovené environmentální cíle.
