Řepka olejná patří do čeledi brukvovitých – Brassicaceae. Jde fylogeneticky o velmi mladý a dosud značně proměnlivý a vitální druh, který vznikl křížením brukve zelné a brukve řepice.
Původní výskyt řepky je vázán na středomoří, kde jsou také lokalizovány brukev zelná a řepice. Řepka se pěstuje ve dvou poddruzích: B. napus L. subsp. napus – brukev řepka olejka a B. napus L. subsp. Rapifera Metzger – brukev řepka tuřín – kolník. Řepka se pěstuje ve formách: jarní a ozimá řepka. Ozimý typ má výrazně užší areál rozšíření v ČR, ale převažuje.
Pěstování řepky na našem území se předpokládá již v 8. – 10. století. V období středověku nalezla semena řepky uplatnění pro výrobu olejů na svícení a mazání či pro mydlářství. V Čechách se její pěstování ujalo hlavně v letech 1820 – 1839 a ve velkém rozsahu je pěstována od roku 1942. Od roku 1974 se plochy ozimé odrůdy řepky s minimálním obsahem kyseliny erukové začaly rychle šířit. Podařilo se zjednodušit pěstování, podstatně zvýšit výnosy a zásadním způsobem změnit kvalitu olejů, která vyhovuje nárokům zpracovatelů a potravinářů. Po roce 1990 se začala řepka uplatňovat jako energetická surovina a od roku 2000 se stala nejvýznamnější exportní komoditou rostlinné výroby ČR. Z toho důvodu se za období 1989 – 2017 plochy řepky narostly o stovky procent a v posledních letech se ustálily na ploše okolo 400 tis. ha, k čemuž přispívá i velmi dobrá prodejnost. Řepka je velmi významnou a ceněnou plodinou a patří k nejdůležitějším olejným rostlinám. Řadí se mezi 10 nejvýznamnějších plodin světa.
V podmínkách střední Evropy se na řepce může vyskytovat celkem asi 57 druhů škodlivého hmyzu. Z toho proti 12 druhům se provádí pravidelná nebo občasná chemická ochrana, 13 druhů jsou škůdci potenciální, kteří za určitých podmínek mohou způsobit hospodářskou škodu a zbylých 32 druhů jsou náhodní škůdci. V oblastech s velkou koncentrací řepky v osevním sledu můžeme očekávat přemnožení dřepčíka olejkového, slimáků, pilatky řepkové, krytonosců, blýskáčka řepkového, bejlomorky kapustové, mšice zelné. Ve srovnání s ostatními škodlivými činiteli, škůdci v řepce způsobují největší ztráty (Vašák 2000).
V ČR je ozimá řepka hlavní olejnina. Uplatňuje se jako surovina pro získávání kvalitního potravinářského oleje, pro který se používají odrůdy dvounulové a s nízkým obsahem kyseliny erukové. Dále se uplatňuje v olejochemickém průmyslu pro výrobu bionafty, mazacích olejů, hydraulických olejů, fermeží, pracích prostředků, kosmetických přípravků a v gumárenském průmyslu. Výlisky a šrot z řepkových semen jsou velmi dobrou složkou krmiv. Celkově působí jako zlepšující plodina v osevním postupu.
Ozimá řepka má celou řadu hmyzích škůdců přičemž Blýskáček řepkový (Meligethes aeneus) je jedním z nejzávažnějších. Brouk je asi 2 mm dlouhý, podlouhle vejčitý kovově černomodrý s nápadně krátkými tykadly. Brouci přezimují několik centimetrů hluboko v půdě nebo pod spadaným listím. Ze zimních úkrytů vylézají časně zjara, kdy teplota půdy dosáhne asi 9C a vyhledávají různé časně kvetoucí rostliny, jako vrby, ovocné stromy podběly apod., kde se živí pylem a nektarem. Jakmile však začne řepka, či jiné brukvovité rostliny pěstované na semeno, vytvářet květní poupata, přeletují blýskáčci na ně. Přelet za teplého počasí se uskuteční velmi rychle. Brouci zpočátku ožírají povrch poupat a horních mladých listů a intenzita jejich žíru roste se stoupající teplotou. Aby se dostali k pylu, vyžírají ve velkých poupatech dutiny, menší poupata pak zcela rozrušují. Zbytky poškozených poupat zasychají a opadávají. Lehce poškozená poupata sice ve vývoji pokračují, ale vzniklé šešule jsou deformované. Jakmile se poupata rozvinou, brouci se živí pouze pylem a nektarem a jejich škodlivost ustává. Samičky kladou vajíčka do polorozvitých poupat jednotlivě a jedna samička naklade 40 – 50 vajíček. Vylíhlé larvy se živí pylem a nektarem a jejich vývoj trvá asi 4 týdny. Larvy zalézají ke kuklení do půdy, kde se několik centimetrů pod zemí v malé komůrce líhnou asi po 14 dnech brouci nové generace. Ti již neškodí, ale živí se pouze pylem. Obvykle se zdržují na různých brukvovitých rostlinách, můžeme je však ve velkých množstvích pozorovat i na květech okurek, dýní, cuket a převážně květinách i kvetoucích okrasných keřích. Během srpna se pak budou stěhovat do zimních úkrytů.Blýskáček je druh velmi rozšířený a můžeme se s ním setkat na celém území naší republiky. (Ludmila Dušková2013)
Problematika rezistence je sledována v celé Evropě.
U hmyzích škůdců je známo 5 hlavních mechanismů rezistence k insekticidům: (1) zvýšení metabolismu biologicky aktivních látek, tj. degradace pesticidu specifickými detoxikačními enzymy, (2) omezená účinnost penetrace účinných látek pesticidu přes kutikulu hmyzu, (3) zvýšené vylučování účinné látky pesticidu, (4) redukce citlivosti nervového systému na místě působení insekticidu vlivem mutace genů, (5) rezistence podmíněná změnou chování, tj. vyhnutí se místu, kde byl insekticid aplikován (Onstad, 2008). Výsledkem vzniku rezistence je neúčinnost insekticidu. Je-li populace škůdce po několik generací vystavena opakovanému působení jedné účinné látky některého insekticidu, zvyšuje se v populaci podíl rezistentních jedinců, dochází ke ztrátám na produkci a zvýšeným nákladům na ochranu při opakovaných aplikacích přípravku. Pokud dojde ke vzniku rezistence k více účinným látkám se stejným mechanismem účinku, mluvíme o tzv. cross-rezistenci. Příkladem cross-rezistence může být rezistence populace mandelinky bramborové k organofosfátům. Přestože lokální populace mohla být vystavena selekčnímu tlaku jen jedné z mnoha účinných látek organofosfátů, vykazuje populace rezistenci ke všem účinným látkám organofosfátů, tedy i k těm, se kterými se nesetkala. Střídání přípravků ze skupiny organofosfátů na takovou rezistentní populaci tak nezajistí požadovanou účinnost. V případě rezistence k pyretroidům je situace složitější. Populace blýskáčka řepkového vystavená opakovanému ošetření například cypermethrinem bude rezistentní nejen k cypermethrinu, ale ke všem účinným látkám ze skupiny pyretroidů s obdobnou chemickou strukturou. Některé účinné látky ze skupiny pyretroidů, například etofenprox (Trebon 10 F, 30 EC) a bifenthrin (Talstar 10 EC) však vykazují ještě jiné mechanismy působení než pyretroidy ze skupiny cypermethrinů. V tomto případě tak nemusí nastat případ cross-rezistence populace blýskáčka ke všem účinným látkám ze skupiny pyretroidů. Nejzávažnějším případem rezistence škůdců k zoocidům je vznik mnohočetné (multiple) rezistence, tj. rezistence současně ke dvěma a více skupinám účinných látek s různým mechanismem účinku. Příkladem mnohočetné rezistence může být rezistence mandelinky bramborové současně k organofosfátům, pyretroidům a jejich směsným přípravkům, nebo rezistence obaleče jablečného k organofosfátům, juvenoidům a inhibitorům tvorby chitinu (Stará 2009).
Blýskáček řepkový je v současnosti hlavním škůdcem na ozimých řepkách i v Evropě. Jeho rezistence k insekticidům na bázi pyretroidů byla poprvé zaznamenána v roce 1999 ve Francii v oblasti Champagne. První velkoplošné problémy s ochranou proti rezistentním populacím blýskáčka byly zjištěny na severu Německa již v roce 2001 a v roce 2006 byl již hlášen silný výskyt rezistence na celém severu a východě Německa. V tomtéž roce byly zjištěny vážné škody na ploše okolo 200 tisíc hektarů a k celkovému zničení porostů došlo u 30 tisíc hektarů. Z Polska Wegorek and Zamoyska (2008) uvádějí vysokou rezistenci populací blýskáčků k tam používaným insekticidům. V roce 2009 byla zjištěna rezistence blýskáčků v 18 evropských zemích a proto byla již v v roce 2007 zřízena pracovní skupina (Pollen Beetle Working Group) při organizaci IRAC (Insecticide Resistance Action Committee), aby koordinovala činnosti při zjišťování výskytu rezistence v Evropě a vyvíjela antirezistentní strategie ochrany řepky proti blýskáčkům (Slater et al. 2011).
Antirezistentní strategie například na základě doporučení IRAC podrobně popsané na :http://www.irac-online.org/wp- content/uploads/2009/09/OSR_IRAC_IRM_v0_4.pdf. Jde hlavně o:
- dodržování zásady aplikace insekticidů jen v případě, že je překročen práh škodlivosti,
- neaplikovat opakovaně přípravky se stejnými účinnými látkami.
- v případech prokázané nižší citlivosti blýskáčků k pyretroidům používat jiné účinné látky
- nepoužívat kombinované přípravky obsahující pyretroid v případech již prokázané rezistence k nim.
- neaplikovat insekticidy proti blýskáčkovi do rozkvetlé řepky, kdy už neškodí
Ad a)
Prahy škodlivosti se u blýskáčka v různých evropských zemích velmi liší. V České republice se doporučuje tohoto významného škůdce řepky začít sledovat v období, kdy květní poupata jsou kryta listenem (výška řepky asi 20–25 cm), pak asi 14 dní před květem a poté krátce před květem a hodnotit jeho počet. Práh škodlivosti pro jednotlivé termíny sledování je 1–2 brouci na 1 květenství, 4 brouci na 1 květenství v období 14 dní před květem a 5–6 brouků na 1 rostlinu těsně před květem. Letovou aktivitu a první nálety blýskáčka je vhodné sledovat pomocí žlutých misek, které umístíme v úrovni porostu. Celá řada odborníků, kteří se zabývají problematikou blýskáčka se ale domnívá, že hodnota prahů škodlivosti se bude muset inovovat vzhledem k tomu, že původní údaje vznikaly za naprosto nesrovnatelných podmínek pěstování řepky v minulosti a dnes. (Rotrekl 2013)
Ad b)
Aby nevznikala rezistence na další skupiny účinných látek, nebo se její vznik co nejvíce oddálil, nedoporučuje se aplikovat v sezoně stejnou účinnou látku vícekrát než jednou. To platí i pro použití různých přípravků ale stejné insekticidní skupiny.
Ad c)
V případě, že se na pozemcích podniku, nebo v blízkém okolí vyskytla nějaká míra tolerance blýskáčků na pyretroidy, je nutné omezit jejich použití a nahrazení insekticidy z jiné skupiny účinných látek. To platí zvláště pro pyretroidy II.
K dispozici jsou tyto skupiny insekticidně účinných látek které byly nebo jsou povoleny použití proti blýskáčkovi:
1.neonikotinoidy (Mospilan 20SP, Calypso 480SC, Biscaya 240OD)
2.organofosfáty (Actellic 50EC, Metanion)
3.směsné přípravky (Nurelle D)
4.pyretroidy I (ether pyrethroidy) (Trebon 10F, Mavrik 2F)
5.pyretroidy II (ester pyrethroidy) (Cyperkill 25EC, Alimethrin, Cyper, Alfamethrin, Vaztak
10 EC, Fury 10 EW, Karate Zeon 5 SC, Decis 15 EW, Bulldock 25 EC, Rapid)
6.pyretroidy III (bifentrin) (Talstar)
7.oxadiaziny (Avaunt 15EC)
8.triaziny (Plenum)
(nejde o úplný a aktuální přehled-je potřeba se informovat v registru povolených přípravků na stránkách www.ukzuz.cz).
Ad d)
Doporučuje se nepoužívat směsné přípravky, v nichž je jednou složkou pyretroid v podmínkách zjištěné rezistence, nebo snížené citlivosti na tuto skupinu účinných látek. Cílem je nepokračovat v dalším selekčním tlaku vedoucím k posilování rezistence k pyretroidům, i když kombinovaný přípravek může účinkovat bez problémů, protože na další účinné látky ve směsi jsou populace blýskáčků zatím citlivé.
Ad e)
Různí autoři v literatuře uvádí (např. Kazda 2012) že škodlivost brouků ustává, když se květy rozvinou a brouci se živí jen pylem a nektarem.
I v České republice došlo k významným negativním posunům v citlivosti blýskáčků k esterickým pyretroidům. Z výsledků laboratorních testů (lahvičkový test; IRAC met. 11) však vyplývá, že situace se významně liší mezi jednotlivými regiony (Seidenglanz et al. 2009). Z výsledků testování imag M. aeneus odebraných v roce 2009 z běžných komerčních ploch je zřejmé, že v ČR došlo k výrazným negativním posunům v jejich citlivosti na pyretroidy. Horší je v tomto smyslu situace na severu Moravy (polské příhraničí) než na jihu země (oblasti přiléhající k rakouským hranicím).
V letech 2014 a 2015 došlo v ČR ke snížení rezistence blýskáčků na pyretroidy a to zřejmě z důvodu nižšího použití těchto látek vzhledem při dodržování antirezistentní strategie, která již vešla ve známost. Pyretroidní účinné látky (hlavně lambda-cyhalothrin, cypermethrin a deltamethrin) byly nahrazeny látkami na bázi neonikotinoidů. Došlo také k posunu termínu aplikací kombinovaného insekticidu Nurelle D, široce používaného proti stonkovým krytonoscům na jaře, do pozdější fáze růstu řepky a tím byl zasažen také první nálet blýskáčků do řepek (Stara and Kocourek 2018). Stejný vývoj rezistence i obdobný vývoj v alternativách k použití pyretroidů byl popsán ve Švédsku (Riggi at al. 2016). Zajímavým zjištěním bylo, že vrchol rezistence byl ve Švédsku zaznamenán po 9 letech a v následujících 4 letech docházelo ke snižování rezistence na pyretroidy.
Kromě chemické ochrany, která v současnosti zcela převládá, je zde k dispozici několik agrotechnických opatření vedoucích alespoň ke snižování rizika velkých náletů blýskáčka. Je například možné cíleně využít ochranné obsevy. Výskyt a škodlivost blýskáčka v porostech řepky mohou významně ovlivňovat také přirození nepřátelé. V přirozených podmínkách parazituje v populaci blýskáčků několik druhů blanokřídlých parazitoidů - Phradis interstitialis, Phradis morionellus a Tersilochus heterocerus. Stupeň parazitce významně zvyšují nezemědělsky využívané plochy v blízkosti porostů řepky. Při intenzivní chemické ochraně je stupeň parazitace velmi nízký. Během přezimování bývají blýskáčci hubeni různými entomopatogenními houbami zejména v mírných zimách. Na rozdíl od jiných škůdců zpracování půdy téměř neovlivňuje výskyt, protože dospělci blýskáčků se do porostů řepky šíří z nezemědělské půdy. Uvádí se, že minimalizační zpracování půdy umožňuje přežití většího množství přirozených nepřátel blýskáčka (Kazda 2008).
Ochranný obsev prokazuje značnou schopnost zachytit rané nálety blýskáčka řepkového, až o 70% více dospělců než v porostu za obsevem. Obsev je rovněž značně atraktivní i pro krytonosce šešulového, kumuluje až o 80% více dospělců než nalétá do porostu za obsevem. V souvislosti s krytonoscem šešulovým koncentruje částečně i bejlomorku kapustovou. Na obsevu se vzhledem ke kumulaci škůdců koncentruje rovněž početná populace blanokřídlých parazitoidů, cca o 50 - 70% více než v porostu. U larev blýskáčka řepkového byl zjištěn vysoký stupeň parazitace (75 - 100%). (Nerad 2001).
Metody agrotechnické jsou ale zatím jen doplňkové a nejsou schopny samy o sobě výrazně snížit riziko velkého náletu blýskáčka do porostu a zabránit vysokým škodám na výnosu.
Řešení problému vzniku rezistence Blýskáčka řepkového (Meligethes aeneus) k jedné skupině insekticidů na bázi pyretroidů je v současnosti jednou z priorit výzkumu i praktických zemědělců. Jedná se o problém, který se šíří celou Evropou a který si již vyžádal opatření ve Francii, Německu a dalších státech s vysokým zastoupením řepky na polích. Dalo se tedy očekávat, že tento fenomén dorazí i do České republiky a výsledky 5letého monitoringu situace (Seidenglanz 2012) tomu odpovídají. Byla nalezena celá řada lokalit, kde již byla zjištěna rezistence blýskáčka na úč.látku lambda-cyhalotrin, kdy brouci v laboratorních testech přežívali 100% dávku.
Použitá literatura:
Dušková, L.: 2013 http://www.telereceptar.cz/broucek-roku-blyskacek-repkovy-s1084CZ
Kazda, J., Škeřík, J.: Metodika integrované ochrany řepky. Vydal: SPZO s.r.o., září 2008
Kazda, J.:Blýskáček řepkový a jeho škodlivost. http://www.agromanual.cz/cz/clanky/ochrana-rostlin-a-pestovani/skudci/blyskacek-repkovy-a-jeho-skodlivost.html
Kazda J. (2004): Změny v ochraně řepky proti živočišným škůdcům. In: Ziskové pěstování řepky ozimé. DAS Praha, Praha: 19–26.
Kocourek, F.: Integrovaná ochrana rostlin, její pojetí, způsoby a přínos. Přípravky pro střídání proti blýskáčku řepkovému - antirezistentní strategie VÚRV, v.v.i. Praha http://www.rostlinolekari.cz/pages/10kocourek.pdf
Müller, A., Heimbach, U., Thieme, T. (2008): Pyrethroid sensitivity monitoring in Germany of oilseed rape pest insects other than pollen beetle. EPPO Bulletin, vol. 38, No. 1, pp. 85 – 90.
Nerad, D., Vašák, J.: BIOLOGIZACE OCHRANY ŘEPKY OZIMÉ. 12.12.2001 | Odborná konference, Česká zemědělská univerzita v Praze, Katedra rostlinné výroby, http://www.agris.cz/zemedelstvi?id_a=116941
Riggi LGA., Gagic V., Bommarco R and Ekbom B.: Insecticide resistence in pollen Beatles over 7 yeat-a landscape approach. Pest Manag Sci 72, 780-786, 2016.
Rotrekl, J.: Sledování hmyzích škůdců polních plodin a jejich prahy škodlivosti. http://www.agromanual.cz/cz/clanky/ochrana-rostlin-a-pestovani/skudci, 2013
Seidenglanz, M., Poslušná, J., Hrudová, E., Kolaříková, E., Mlýnská, J.,Škutová, J., Havel, J., Rotrekl, J., Kolařík, P., Spitzer, T. (2009): Testování citlivosti blýskáčka řepkového (Meligethes aeneus) proti pyretroidům metodou 11 dle IRAC. Vědecká příloha časopisu Úroda: referáty z konference Aktuální poznatky v pěstování, šlechtění, ochraně rostlin a zpracování produktů: 12.11. – 13.11. 2009, Brno : Výzkumný ústav pícninářský Troubsko, 2009, s. 213 - 218, ISSN 0139-6013
Seidenglanz, M., Poslušná, J., Hrudová, E., Tóth, P., Kolaříková, E., Mlýnská, J.,Škutová, J., Havel, J., Rotrekl, J., Kolařík, P., Spitzer, T., Bernardová, M., Herda, G., Dědek, J., Šubr, J.: Vývoj citlivosti blýskáčků proti pyretroidům mezi lety 2001-2012, korelace mezi účinností jednotlivých insekticidů a první výsledky testování citlivosti krytonosců šešulových, krytonosců čtyřzubých a dřepčíků rodu Phyllotreta na pyretroidy. Sborník Hluk, 2012.
Slater, R ; Ellis, S ; Genay, JP ; Heimbach, U ; Huart, G ; Sarazin, M ; Longhurst, C ; Muller, A ; Nauen, R ; Rison, JL ; Robin, F : Pyrethroid resistance monitoring in European populations of pollen beetle (Meligethes spp.): a coordinated approach through the Insecticide Resistance Action Committee (IRAC). Source: PEST MANAGEMENT SCIENCE Volume: 67 Issue: 6 Pages: 633-638 DOI: 10.1002/ps.2011
Stará, J., Falta, V., Kocourek, F.: Metodika hodnocení rezistence blýskáčka řepkového k insekticidům. Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i.Drnovská 507, 161 06 Praha 6 -
Ruzyně, 2009, ISB N: 978-80-7427-020-8
Stará, J., Kocourek, F.: Seven-year monitoring of pyretroid resistence in the pollen beetle (Brassicogethes aeneus F.) during implementation of insect resistence management. Pest Manag. Sci 2018, 74, 200-209.
VAŠÁK J. a kol. (2000): Řepka. Agrospoj Praha: 9-29
Wegorek P., Zamoyska, J.: Current status of resistance in pollen beetle (Meligethes aeneus F.)
to selected active substances of insecticides in Poland Bulletin OEPP/EPPO Bulletin 38, 2008, 91–94
