Zdroj: Hruška, J. 2019. Přehlížená proměna zemědělství. Vesmír 98, 210
Klíčová slova: "biodiverzita, pesticidy, řepka, obiloviny"
Dostupný z: https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2019/cislo-4/prehlizena-promena-zemedelstvi.html
Při debatách o naší krajině se často zmiňuje problém její struktury ve smyslu úbytku krajinných prvků – mezí, polních cest, malých vodotečí či mokřadů. Dále se často hovoří o velikosti polí jedné plodiny (půdních bloků). Velmi málo se však bere v potaz změna pěstovaných plodin a intenzity zemědělství. Tyto změny přitom mají pro pokles biodiverzity, nárůst eroze a kontaminace půd a vodních toků význam možná stejný, ne-li větší.
Ve dvacátých letech činila výměra orné půdy v ČR asi 3,8 mil. ha a na této hodnotě se udržovala v podstatě až do druhé světové války. Po ní klesla na 3,5 mil. ha, protože se zalesňovala a zatravňovala pole v pohraničí po odsunu sudetských Němců. Pozvolný pokles výměry pokračoval až do konce osmdesátých let zejména záborem pro rozrůstající se města a průmysl. Intenzita zemědělství se však zvyšovala. Po r. 1989 se pokles zrychlil, především kvůli problémům s odbytem zemědělských výrobků. Před vstupem ČR k EU se tak oraly zhruba 3 mil. ha. Těsně před naším vstupem do EU orné půdy skokem ubylo na 2,6 milionu ha (2003). Příčinou bylo zatravnění rozsáhlých ploch orné půdy v horských a podhorských oblastech na základě předvstupních dotací na útlum pěstování plodin. Tato půda zůstala zemědělská, ale již nebyla vedena jako orná. Tento stav trvá dodnes, kdy se orá kolem 2,4 milionu ha. Od r. 1920 tak u nás ubylo 32% orné půdy.
Obilniny na našem území vždy dominovaly a tvořily mezi 50% až 60% objemu všech pěstovaných plodin. Jejich celkové množství mezi lety 1920–2018 kolísá a výrazně se mění zastoupení jednotlivých druhů. Velmi důležité jsou i hektarové výnosy, např. výnosy u pšenice se od dvacátých do padesátých let pohybovaly okolo 2 t/ha a postupně rostly až na cca 5 t/ha v osmdesátých letech. Důvodem byly nové odrůdy, zvyšující se množství hnojiv, herbicidů a pesticidů a scelování lánů, které dovolilo intenzivnější nasazení velké techniky. Po r. 1990 výnosy mírně poklesly, ale od r. 2000 se díky novým dotacím opět zvýšily asi na 5 t/ha. V posledních letech se výnosy blíží v průměru 6 t/ha. Podobné trendy platí i pro ostatní obilniny.
Cukrová řepa zaujímala celorepublikově vždy relativně nízké procento výměry všech pěstovaných plodin. Nejvíce to bylo kolem 6% ve dvacátých letech, nyní to jsou 2%. Protože však byla soustředěna téměř výhradně do nížin, úbytek jejích polí v těchto oblastech byl relativně větší. Významný pokles výměry polí s touto plodinou přišel po r. 1990, jednak kvůli odbytové krizi řepného cukru před vstupem ČR do EU, jednak z důvodu cukerných kvót po vstupu.
Brambory byly základem potravy našich předků a pěstované plochy byly nejvyšší za první republiky – cca 0,5 mil. hektarů. Již po válce se však začaly zmenšovat a na počátku devadesátých let měly plochy s bramborami výměru již jen 100 tis. ha. Další dramatický pokles přišel po vstupu ČR do EU a dnes se brambory pěstují jen na 23 tis. ha. Podobně jako u ostatních plodin rostly i u brambor hektarové výnosy, z průměrných 10–15 t/ha za první republiky na dnešních 25–30 t/ha. Za zvýšením stojí nové odrůdy brambor, hnojiva a chemická ochrana.
Plochy pícnin (bez kukuřice) kolísaly v letech 1920–1990 přibližně mezi 0,7 a 0,9 mil ha (kolem 20–25% orné půdy) a dlouhodobě se neměnily. Teprve s dramatickým poklesem stavu dobytka po r. 1990 prudce klesly na dnešních asi 0,2 mil. ha (dnes 9 % orné půdy). Hektarové výnosy jsou dnes v porovnání s předválečným obdobím díky hnojivům více než dvojnásobné.
Kukuřice byla původně jen doplňkovou plodinou a pěstovala se pouze v úrodných nížinách (1% orné půdy). Až do padesátých let se kukuřicí osévalo kolem 50 tis. ha, s nástupem syntetických hnojiv se její plochy začaly rychle rozšiřovat. V osmdesátých letech se pěstovala převážně jako pícnina na siláž na rozloze až 450 tis. ha (14% orné půdy). S úbytkem dobytka ploch kukuřice v devadesátých letech ubylo na 9%, ale poté následoval vzrůst, zejména díky dotované výstavbě bioplynových stanic pro výrobu „obnovitelné“ energie. Kukuřice se stala typickou technickou plodinou, která slouží jiným než krmným či potravinářským účelům. Dnes se pěstuje na rozloze 310 tis. ha.
Řepka se u nás až do 2. světové války téměř nepěstovala a poté až do začátku sedmdesátých let jen na rozloze do 40 tis.ha k potravinářským účelům. Po r. 1990 se však účel pěstování zásadně změnil – metylester řepkového oleje se začal používat jako přísada do nafty či přímo jako bionafta. Lány řepky dnes představují okolo 400 tis. ha a její hektarový výnos roste z 1,5–2 t/ha v sedmdesátých letech na dnešních 2,5–3 t/ha. Řepka také v osevních postupech nahradila dříve hojně pěstované pícniny, zejména vojtěšku a jetel.
Intenzita zemědělské výroby je dnes nejvyšší za celou dobu sledování. Klimatická změna dosud nedosáhla takového stupně, aby výnosy plodin celkově a dlouhodobě ovlivnila. Současné bohatě dotované zemědělství má mnoho možností, jak výnosy maximalizovat. Jedním z nich je i použití vysokých dávek pesticidů. Např. spotřeba glyfosátu v zemědělství ČR vzrostla od poloviny devadesátých let na více než trojnásobek. Změna struktury krajiny a pěstovaných plodin (včetně do extrému dovedené chemizace) má dnes již nezpochybnitelný vliv na biodiverzitu. Jako typický ilustrační příklad lze použít sledované stavy polního ptactva, kdy např. v r. 2018 byla zhruba polovina v porovnání s polovinou devadesátých let.
Odhadem na zhruba 15 % orné půdy se dnes v ČR pěstuje nepotravinářská produkce. Jde zejména o řepku, ale i o obilniny a cukrovku (biolíh) a kukuřici (bioplynové stanice). Shodou okolností jde o plodiny nejvíce chemizované. Jejich pěstování tak dále přispívá k ekologické krizi dnešní zemědělské krajiny.
