Zdroj: Kvítek, T. 2015. Povodně, sucho, eroze, jakost povrchové a podzemní vody, hladiny podzemních vod a společný ukazatel – malá retence vody v krajině. Pozemkové úpravy, 12/2015.
Klíčová slova: "plošné zdroje znečištění; erozní smyvy"
Vždy, když nastanou extrémní meteorologické podmínky, většina z nás si začne uvědomovat, že v krajině probíhají procesy, které nejsme v současné době schopni dostatečně kvalitně regulovat. Naše krajina je totiž ve stavu, kdy dlouhodobě neřešené problémy s retencí vody, tedy krátkodobým, dočasným zadržením vody způsobují povodně, agronomické sucho, pokles hladin podzemních vod. Výsledky výzkumu posledních let prokázaly, že malá retence vody na zemědělském půdním fondu zapříčiňuje i zhoršenou jakost vody ve vodních tocích a vodních nádržích. Retencí vody v hydrologii rozumíme přirozené nebo umělé dočasné zadržení vody v krajině. Tato voda může být dočasně zadržena na povrchu stromů, travního porostu, křovin, na povrchu půdy, v půdním krytu (tvořeném nadložním humusem a přízemní vegetací), v půdním profilu, v korytě vodního toku, ve vodní nádrži, v suché nádrži, záchytném průlehu, záchytném příkopu, ap.
Roky 1920,1948 a 2000 jsou tři mezníky, které ovlivnily retenci vody v krajině v 20. a 21. století. Současný systém obhospodařování zemědělské půdy má kořeny v době vzniku Československa. Agrárníci se v roce 1920 rozhodli vydat směrem pěstování obilnin. Již tenkrát bylo nevědomky rozhodnuto o snížení retenční kapacity půdy, protože rozdíl mezi ornou půdou a travními porosty je asi 7-10 %. Větší problémy s retencí vody nastaly po roce 1948. V komunistickém systému tvorby krajiny a významné podpoře programu „Soběstačnosti ve výrobě obilovin“ - obiloviny jsou stepní plodinou, která nemá moc ráda vodu, zmizely meze (ty samy o sobě mají sice malou retenční schopnost, ale rozbíjely a zpomalovaly soustředěné proudy vod tekoucích po pozemku), výrazně se začaly zvětšovat bloky orné půdy, na zemědělské pozemky se dostala těžká mechanizace a půdy v povrchové i podpovrchové vrstvě byly utužovány. Zemědělec chtěl mít vždy rychle přístupné pozemky pro orbu, setí a sklizeň. Lesník vyšší přírůstky dřeva. Proto byla v krajině budována opatření s cílem rychle odvést vodu z povodí svodnými příkopy, vodními toky a drenážemi. Důsledek je tedy vyšší rychlost odtoku vody, vyšší unášecí schopnost vody a větší objemy odtékající vody z orné půdy (oproti tomu, kdyby byly všude travní porosty a les), méně vody pro zasakování do hydrogeologické struktury. Eroze půdy byla do roku 1989 velmi vysoká, po roce 2000 však trend zhoršování retence vody v půdě vyvrcholil. Se zvýšením eroze se snížila hloubka půdního profilu (tedy i retenční kapacita půdy), začaly se ve zvýšené míře aplikovat pesticidy, které mají negativní vliv i na půdní faunu. Ta v půdě vytváří preferenční cesty a umožňuje rychlejší zasakování intenzivních srážek. Za sucho, na které si zemědělci stěžují, si částečně mohou sami - podporou eroze a tedy i rychlejšího odtoku vody z pozemků. Čím menší hloubka půdního profilu, tím menší zásoba vody v půdě využitelná pro rostliny, ale i hydrologické sucho ve vodních tocích. Eroze půdy souvisí i se zcela nesmyslným obhospodařováním zemědělské půdy ve vztahu k její úrodnosti, protože na 74 % orné půdy pěstujeme obilí, řepku a kukuřici. Z krajiny po roce 1992 postupně zmizely pícniny (v současnosti je jich o 21% méně při porovnání s celkovou výměrou orné půdy) a zelené hnojení, nastoupily technologie bezorebného zpracování půdy (podpovrchové zhutňování půdy).
Účinné principy a zásady ochrany jakosti a retence vody v povodí:
- Je třeba zachytit vodu na pozemcích pomocí liniových technických prvků (záchytné příkopy, záchytné průlehy) s pásy trvalých travních porostů. Zde dojde k sedimentaci a filtraci vody, sedimenty zemědělec může vytěžit. Tato technická opatření musí mít pasivní systém regulace odtoku vody, aby byla během 48 hodin připravena zadržet další povrchový odtok.
- Navazujícím opatřením musí být čištění vody v mokřadech – mikrobiální využití živin a redukce cizorodých látek, v kořenových čistírnách, v travních průlezích v drahách soustředěného odtoku vod, v suchých nádržích. Zde by měly být vyústěny i drenážní systémy.
- Následně je možné akumulovat vodu k dalšímu využití. Systém by měl zahrnovat rybníky, nádrže vybudované na zemědělském půdním fondu. Dále pak můžeme řešit i problematiku zasakování vody do hydrogeologické struktury, závlahu popř. jiné využití.
Je důležité, aby finanční zdroje ze Společné zemědělské politiky směřující do programu retence vody v krajině, tedy k tvorbě biologických a k výstavbě technických opatření a jejich údržbě, směřovaly přímo k investorovi, a tím je zemědělec. Tak jako se stará každá obec, město o své cesty, parky, pozemky, osvětlení, sběr odpadu, tak i zemědělec by neměl pouze zajišťovat zemědělskou produkci, ale měl by mít starost i o všechny mimoprodukční funkce zemědělství, tedy i o aktivity související s retencí vody v krajině. Za to by měl dostat zaplaceno.
