Anglicky: Piecemeal Integration: Explaining and Understanding 60 Years of European Union Forest Policy-Making
Zdroj: Pülzl, H., Wydra, D., Hogl, K. 2018. Piecemeal Integration: Explaining and Understanding 60 Years of European Union Forest Policy-Making. Forests, 9(11), 719.
Klíčová slova: "institucionalizace, teorie evropské integrace, lesní politika, evropská unie, vytváření politik"
Dostupný z: https://www.mdpi.com/1999-4907/9/11/719/htm
Autoři se v článku zabývají lesnickou politikou na úrovni EU a článek konstruovali jako empirickou případovou studii evropské integrace. Ve svém přístupu použili různých teoretických nástrojů přístupů evropské integrace - neo-funkcionalita, liberální mezigovernment a konstruktivismus). Cílem je objasnit a pochopit integraci lesní politiky v Evropské unii během tří časových bloků (1958 až 1969, 1970 až do konce 90. let a stabilizační období do současnosti). Autoři konstatují, že je zřetelný přínos všech teorií intergrace a že každá teorie svoji vahou přispívá k dobrým výsledkům analýzy. Nicméně, samostatně žádná ze zavedených teorií integrace nemůže vysvětlit všechny relevantní aspekty širšího vývoje v lesní politice EU. Žádná individuální teorie nemůže pomoci vysvětlit, proč se politika lesnictví rozvíjela jen postupně a proč byla slabě institucionalizována.
Evropský parlament široce uznává důležitost lesů, jejich význam pro ekosystémy, jejich role při předcházení změnám klimatu a ztrátě biologické rozmanitosti, a zároveň poskytnutí řady cenných produktů, jsou v rámci EU široce uznávány. Důvody pro další integraci lesní politiky na evropské úrovni jsou rozmanité, především vyplývající ze společných zájmů, aby se zabránilo negativním externalitám, např. znečištění půdy nebo rozsáhlé porušení lesa v důsledku znečištění ovzduší přesahujícího hranice států. Další motivace v tomto ohledu vyplývá z cíle poskytovat veřejné statky přeshraničního charakteru, jako je celoevropský obchodní režim bez cla a netarifních překážek, společný režim pro podporu příspěvků lesního hospodářství k dobrým životním podmínkám ve venkovských oblastech, ochrany biologické rozmanitosti lesů nebo zachování krásné krajiny v evropském měřítku. Zakládající smlouvy Unie však nestanovily žádné předpisy pro lesy ani lesnictví a místo toho se pravidla společného trhu uplatňovala na zemědělské produkty jako produkty lesního hospodářství a dřevo kromě korkového dřeva. Záležitosti týkající se lesů jsou řešeny v řadě právních a politických nástrojů, ale nebyla přijata komplexní politika v oblasti lesnictví v celé EU
Autoři v článku chronologicky uspořádali vývoj lesnické politiky a její integrace v rámci EU. Odmítání jednotné lesnické politiky je považováno za úzce spojené s hospodářskými zájmy velkých lesních podniků a průmyslových odvětví lesních produktů, které jsou vnímány jako obvykle proti jakýmkoli návrhům, které mohou z jejich perspektivy narušit trhy prostřednictvím dodatečných ekologických norem a dotací pro konkurenty v členských státech s méně produktivním lesním odvětvím. Zástupci environmentálních skupin a administrací jsou navíc primárně zainteresováni na vývoji environmentálních politik a legislativy, a ne do lepší integrované lesní politiky. Tento významný rozpor mezi ochranářem životního prostředí na jedné straně a zájmy zaměřenými na lesnictví a komodity na druhé straně dále brání jak koordinaci, tak integraci. Dále autoři dokladují, jak noví členové EU přinesli nové zájmy a tím změnily jak vyjednávací procesy, tak výsledky intergace lesnické politiky. Silné zájmové skupiny na národní úrovni určily postavení zemí na evropské úrovni. Navzdory návrhu o začlenění politiky v oblasti lesnictví do Smlouvy o Ústavě pro Evropskou unii v roce 2004 tuto skutečnost nesledovaly členské státy. Zatímco liberální mezivládní přístup je schopen vysvětlit, proč silné národní zájmy v silných členských státech brání vytváření silnějšího právního základu pro politiku v oblasti lesnictví, velmi aktivní komise evropského parlamentu dokáže najít cesty postupně rozvíjet politiku v oblasti lesnictví navzdory neochotě členských států, byť není požadovaná jednota v blízkém časovém horizontu reálná.
