Zdroj: Kucera, A. 2017. Optimalizace vodního režimu v půdách lesních školek. In: Hospodaření s půdou ve školkařských provozech: sborník příspěvku. Tečovice: Sdružení lesních školkařů ČR, 17-31. ISBN 978-80-906781-0-1
Klíčová slova: "lesní školky, volná půda, vodní režim, vzdušný režim"
Dostupný z: http://www.vulhm.cz/sites/File/Sbornik_Trebic_2017.pdf
Autor se zabývá tématem úpravy vodního režimu v půdách lesních školek. Zaměřuje se na půdy zejména pro pěstování prostokořenných sazenic. Základním výrobním nástrojem produkce prostokořenného sadebního materiálu je půda. Mnozí producenti nezřídka tento fakt nedoceňují a zapomínají. Svoji pozornost upínají na normativy dodávky vody a živin a v daném produkčním procesu tak propagují ty fáze, které se práce s půdou přímo netýkají. Tím je míněno například zvyšování kapacity závlah namísto její racionalizace či zvyšování retenční vodní kapacity půdy. Dále se zabývají dodávkami snadno dostupných živin namísto podpory sorpční kapacity a biologické aktivity půdy a tím opomíjejí podporu optimální bilance bioelementů. Základem školkařské práce je nezbytná analýza aktuálního stavu daného školkařského provozu – zejména šetření půdního prostředí včetně delineace specifických půdních podmínek, možnosti racionalizace závlah a navazující opatření.
V úvodu článku autor rozebírá problematiku extrémních půd a jejich vlastností. V navazujících částech uvádí možná východiska optimalizace půdního prostředí ve smyslu aktivní práce s půdou za účelem zlepšení vodního a vzdušného režimu prostřednictvím konkrétních materiálů. V článku se autor věnuje úloze zejména použití zeolitů, kompostů a biouhlů. Autor se věnuje i tématu řízení závlah s využitím automatizovaných nebo poloautomatizovaných systémů a dále tématem cílených účinků na pěstovaný sadební materiál.
Autor v článku přestavuje možnosti podpory odolnosti vůči klimatickým stresovým faktorům (mimo jiné i přenosem sazenic z prostředí školky do podmínek lesního stanoviště). Součástí příspěvku jsou také kritéria pro hodnocení vzdušného režimu a výpočetní nástroje pro stanovení dodávky organické hmoty do volné půdy. Závěrem autor doporučuje v pětiletém intervalu opakovat ověřování prováděných účinků i s ohledem na odnos půdního materiálu se sazenicemi.
