Zdroj: Novák, J., Oppeltová, P.(2015). Ochranná pásma vodních zdrojů – právní prostředí a praktické zkušenosti. Voda Zlín 2015: sborník příspěvků, 41- 46
Klíčová slova: "vyhláška č. 137/1999 sb., pásma hygienické ochrany, riziková analýza"
Dostupný z: http://www.smv.cz/res/archive/138/015092.pdf?seek=149083276
Ochranná pásma vodních zdrojů jsou jednak preventivní ochranou a současně jsou i speciální ochranou vod. Jde o dva různé pohledy, jež lze stručně charakterizovat takto: Preventivní ochrana je souborem opatření v povodí vodního zdroje (podzemní i povrchové vody), která mají zajistit optimální vývoj množství i jakosti vod, sloužících následně pro zásobování pitnou vodou. Jedná se o opatření mnohdy velmi nákladná, poměrně zdlouhavá, avšak značně efektivní a dlouhodobě účinná. Speciální ochranou jsou, z pohledu vodoprávního, ochranná pásma vodních zdrojů (dále jen OP), kdy se v podstatě jedná o nadstavbu nad ochranou vod obecnou a zvláštní (ty jsou stanoveny z právních předpisů), kdy právě tato zákonná opatření nejsou dostatečná pro ochranu vodních zdrojů. Ke stanovení OP zmocňuje vodní zákon, ale vlastní speciální ochranu vodních zdrojů stanovuje vodoprávní úřad po provedeném správním řízení. Dříve stanovoval OP rozhodnutím, nyní tzv. opatřením obecné povahy. Součástí článku je porovnání způsobu stanovování ochranných pásem dle platné legislativy a dle předchozího vodního zákona (pásma hygienické ochrany).
Stanovení OP vodních zdrojů není tedy novou záležitostí, a proto většina vodních zdrojů má tento druh ochrany z minulosti již stanoven (poplatný době a tehdy platným právním předpisům). Po změnách právních předpisů, podmínek v terénu atd., jde proto většinou o změny OP. Nově jsou tak OP stanovována zpravidla u nově budovaných vodních zdrojů.
Při změnách OP je třeba prostudovat a zhodnotit místní podmínky, dosavadní stanovenou ochranu a vyhodnotit její územní rozsah a účinnost opatření. Vzhledem k tomu, že se jedná velmi často o změny, kdy původní OP byla celoplošného charakteru, a naopak stanovená v době, kdy neplatila řada dnes účinných právních předpisů chránících jednotlivé složky životního prostředí – krajinu, přírodu, ovzduší, zemědělský a lesní půdní fond, řeší se problematika odpadového hospodářství atd., jde velmi často o zmenšení plošného rozsahu OP. V nových územích OP jsou potom navrhována konkrétní potřebná opatření pro daný vodní zdroj a jeho povodí s dostatečným odůvodněním. V žádném případě není účelem změn OP zeslabit ochranu vodního zdroje. Spíše jde o to, že byla celá řada ochranných opatření legislativou přesunuta do oblasti ochrany obecné, příp. zvláštní (to jsou např. chráněné oblasti přirozené akumulace vod, zranitelné oblasti). Vhodnější je proto změnu OP nazývat jako jejich optimalizaci s tím, že jde o kvalitativní zlepšení jak vlastní ochrany, tak i situace v povodí zdroje.
Pro stanovení optimální ochrany vodních zdrojů je rozhodující provedení rizikové analýzy, která v podstatě zhodnotí vlastní vodní zdroj, jeho povodí, rizika i odůvodní navrhovaná ochranná opatření.
Množství a následné hospodaření se srážkovými vodami má dopad na vydatnosti zdrojů, s jejich poklesem se zpravidla dostavuje i snížená kvalita vod (nedostatečné „ředění jakéhokoliv znečištění – nárůst jeho koncentrace“).
Nevhodné využívání krajiny a pěstování nevhodných plodin má nepřímý dopad na vodu v přírodě (i na vodní zdroje). Přímý a rychlý odtok srážek, zejména přívalových, vedle způsobených škod znemožňuje pozvolné zasakování a obohacování zásob především podzemních vod. Velké plochy bez trvalé vegetace umožňují za vyšších teplot, příp. i vlivem větrů, výpar a vysychání. Pěstování plodin nevhodných do konkrétních lokalit – např. plodiny rychle rostoucí, s energetickým využíváním, potřebují extrémní množství vody, které mnohdy ani neodpovídá srážkovým úhrnům zvolené lokality, tedy opět snižování hladiny a zásob podzemní vody. Stejně však může působit i nevhodně vybrané či provozované prameniště podzemní vody pro vodárenské účely.
Ochrana vod, především vodních zdrojů, je stále aktuální a nezbytná pro naplnění povinností provozovatele vodárenské infrastruktury – zajistit plynulé zásobování pitnou vodou v požadovaném množství a odpovídající kvalitě. Vlastníci i provozovatelé věnují značné úsilí a především investiční prostředky do technologií, které k tomu napomáhají. Vedle zkvalitnění materiálů a vybavení jímacích objektů a vodovodních řadů jde především o modernizaci technologií úpraven vod, které se musí vypořádat nejen s kvalitou surové vody za „konstantních poměrů“, ale musí být schopny eliminovat i případné havarijní stavy v povodí nebo přímo ve zdrojích vody.
Přesto však preventivní ochrana vodních zdrojů nemůže být opomíjena a musí být prováděna současně s dalšími technickými a technologickými opatřeními. Znamená to, že je třeba v povodí vodních zdrojů vnímat jak historické situace a podmínky, které mohou dlouhodobě ovlivňovat vývoj i množství zásob vody ve zdroji (znečištěné horninové prostředí, půdní profil, sedimenty v nádržích apod.), ale současně i nové trendy, technologie aj. K tomu je třeba zpracovávat podrobnou rizikovou analýzu pro zhodnocení místních podmínek a optimální přístup k naplnění potřebného záměru.
