Anglicky: Herbicide Resistance Management: Recent Developments and Trends
Zdroj: Beckie, HJ, Ashworth, MB, Flower, KC. 2019. Herbicide Resistance Management: Recent Developments and Trends. Plants, 8, 161
Klíčová slova: "konkurenceschopnost plodin, herbicidní rezistence, integrovaná ochrana"
Dostupný z: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/31181770/
Je nutné zdůraznit význam herbicidů pro moderní rostlinnou výrobu. Ve většině rozvinutých zemí zahrnuje zemědělství široké používání herbicidů pro regulaci plevelů. Také v rozvojových zemích dochází k masové migraci z venkova do městských oblastí a tím dochází k poklesu pracovních sil pro ruční plení. Až do 70. let 20. století případy rezistence vůči herbicidům (HR) se zdály být nedůležité a zaostávaly za počtem zpráv o rezistenci na insekticidy a fungicidy. V 80. letech 20. století se však herbicidní rezistence začala objevovat mnohem rychleji. V některých oblastech se herbicidy staly jediným prostředkem kontroly plevelů, což vedlo k rozšíření HR pomocí stále silnějších a složitějších mechanismů rezistence.
Od prvního biotypu plevele odolného vůči herbicidům v roce 1957 je nyní více než 500 unikátních případů rezistence zahrnujících více než 260 druhů plevelů odolných vůči jednomu nebo více ze 167 herbicidů, které patří k 23 mechanismů účinku v 93 plodinách ve více než 70 zemích.
Rezistence přináší problémy pěstitelům, výrobcům pesticidů, ale i společnosti neboť bývá spojena s vyšším zatížením prostředí chemikáliemi i mnoha dalšími ekologickými problémy a má i negativní národohospodářské dopady. Na mnoha kontinentech (Severní i Jižní Amerika, Austrálie, ale i některé země EU) je mezi odbornou i vědeckou veřejností herbicidní rezistence hlavním a nejdiskutovanějším problémem regulace zaplevelení. Procesy, které vedly k masovému rozvoji rezistence v těchto částech světa, byly podobné: zjednodušování osevních postupů a malá diverzita plodin v nich (obilniny, kukuřice, sója, bavlník), zjednodušování postupů zpracování půdy (ústup od orby, mělké zpracování nebo přímé setí) a v neposlední řadě, což je spojeno i se málo pestrou strukturou plodin, je malá diverzita používaných mechanizmů účinků herbicidů, ať již v důsledku vývoje modernějších přípravků nebo omezováním pestrosti nabídky v důsledku zákazů starších a nevyhovujících produktů.
Z hlediska evropského zemědělství patří mezi nejvýznamnější rezistentní plevele psárka polní, jílky, ježatky a turanka kanadská. Odhaduje se, že psárka polní se v EU vyskytuje na 9 milionech hektarů a polovina těchto populací je rezistentní, ve Velké Británii a Francii je toto procento dokonce ještě vyšší – 80 % a psárka polní se zde stává obtížně řešitelným problémem. Výjimečné nejsou u psárky polní výskyty rezistentních populací k několika mechanismům účinku herbicidů tzv. Multiple Resistance (Vícenásobná rezistence). V západní Evropě ale i v některých severských zemích začínají narůstat rezistentní populace mák vlčího heřmánkovce přímořského a ptačince prostředního. Objevují se i případy rezistentních populací laskavce ohnutého a merlíku bílého. V Belgii je popsána vícenásobná rezistence populace psárky polní k dokonce pěti různým mechanismům účinku herbicidů, v Německu a Anglii ke čtyřem. Sortiment účinných látek k regulaci psárky je v tomto případě prakticky vyčerpán a zemědělci v těchto zasažených lokalitách musejí používat pouze nechemické metody.
