Anglicky: Forest ecosystems of the Šumava Mts. and their management
Zdroj: VACEK, S, PODRÁZSKÝ, V: (2003): Forest ecosystems of the Šumava Mts. and their management. JOURNAL OF FOREST SCIENCE, 49, 2003 (7): 291–301.
Klíčová slova: "ekosystém, horské lesy, národní park, ochrana přírody, šumava"
Funkce lesů jsou přirozeně provázány s principy udržitelného rozvoje, jak je zřejmé např. na příkladu projektů multifunkčního obhospodařování horských lesů „Certifikace udržitelného lesního hospodaření“ nebo „Multifunkční obhospodařování horských lesů“ v rámci projektu LIFE (Pollini and Tosi, 2000 in Špaček 2004).
Šumava je nejrozsáhlejší středoevropská hornatina hercynského masivu. Katastrální rozloha přírodní lesní oblasti Šumava činí 211 302 ha a při lesnatosti 66 % se plocha lesů rozkládá na 140 378 ha. Horské lesy zaujímají 95,6 % lesů přírodní lesní oblasti. Jde o relativně nejméně narušené a nejlépe zachované horské ekosystémy v ČR.
Po geologické stránce je celá Šumava složena ze silně metamorfovaných krystalických hornin moldanubika (ruly, pararuly, svorové ruly, svory, ortoruly, granulity, migmatity), jimiž pronikají tělesa žuly a granodioritů moldanubického plutonu. Z klimatického hlediska náleží převážně do chladné oblasti, okrsku mírně chladného. Pouze nejvyšší partie pokrývá okrsek chladný horský. Nejnižší polohy pak patří do oblasti mírně teplé s mírně teplým, velmi vlhkým okrskem. Je zde vyvinuta výšková půdní stupňovitost od podhorských až po horské půdy. Nejnižší polohy pokrývají kambizemě, na ně navazují nejrozšířenější kryptopodzoly a nejvyšší polohy pokrývají podzoly. Pro květenu je charakteristická celkově nižší druhová diverzita ve srovnání např. s flórou Krkonoš, alpských či karpatských oblastí.
Management horských lesů se postupně měnil po několik předcházejících desetiletí: zemědělské výsledky charakterizované primárně úrovní dřevní produkce byly postupně nahrazovány rozvojem multifunkčních modelů obhospodařování s cílem udržení a podpory ostatních potřeb. Zvyšovala se významnost jednotlivých společenských zájmů a zároveň se rozvíjely přírodě blízké principy hospodaření v lesích, které byly v souladu, ale často také v opozici společenským zájmům. Výsledkem je adaptace tradičního lesnického hospodaření s cílem technického rozvoje, zvyšování efektivity nákladů a respektování typické struktury lesních porostů a udržitelnosti lesů, které plní např. funkci ochrannou, produkční a rekreační. Udržitelnost lesnického hospodaření s multifunkčními cíli však musí být definována na základě průběžného hodnocení a množství indikátorů.
| Přílohy |
 abstrakt-029.docx |