Anglicky: Evaluation of soil water retention in forest and non-forest environment
Zdroj: Královec, V., Kliment, Z., Vlček, L. 2016. Hodnocení retence vody v půdě v lesním a nelesním prostředí. Zprávy lesnického výzkumu, 61(3), 181-189. ISSN 0322-9688
Klíčová slova: "párová povodí, experimentální výzkum, krajinný a půdní pokryv, objemová půdní vlhkost, retenční kapacita půd, šumava, česká republika"
Dostupný z: http://www.vulhm.cz//sites/File/ZLV/fulltext/452.pdf
Autoři se věnují fungování vody v lesním prostředí. Les představuje velmi specifické prostředí pro formování odtoku. Většina studií se o vlivu lesa na odtok vyjadřuje v dosti širokém rozmezí od velmi výrazně pozitivního až po těžko prokazatelný. Podle autorů je les potřeba vnímat jako komplex působících faktorů, v němž vedle samotného porostu hraje významnou roli charakter a variabilita půdní pokrývky. Interakce mezi lesy a půdami zůstává šedou oblastí v hydrologickém poznání. Většina výzkumných poznání předpokládá, že lesy obecně mají tendenci snižovat odtok z povodí. Evapotranspirace lesů způsobuje úbytek půdní vlhkosti. Nicméně je třeba zvážit, že intercepce a transpirace lesů jsou daleko nižší než množství srážek během bouřek odpovědných za přívalové povodně. Článek je zaměřen na výzkum srážko-odtokového procesu ve dvou párových horských experimentálních povodích Zbytinského a Tetřívčího potoka v pramenné oblasti Blanice na Šumavě.
Z šetření vyplývá, že retenční potenciál obou povodí je ovlivňován zejména půdním typem, konfigurací terénu (sklonitostí) a krajinným pokryvem. V reálných podmínkách se však retence povodí významně mění. Nejméně vhodné půdy pro zadržení vody bývají zpravidla hydromorfní půdy. Tyto půdy jsou po většinu roku nasyceny vodou, a tudíž jsou nevhodné pro infiltraci a zadržení větších srážek. Do této kategorie spadají i stagnogleje a pseudogleje.
Z výsledků všeobecně vyplývá, že větší aktuální retenční schopnost má povodí Zbytinského potoka. Tento fakt lze, kromě výše zmíněného podpovrchového odvodnění, přičíst většímu zastoupení půdních ploch, kde dochází k hloubkové infiltraci. V tomto případě je to dáno výskytem kambizemí modálních na plochých rozvodích. Nižší retenční schopnost povodí Tetřívčího potoka se naopak projevuje díky většímu množství zamokřených ploch. Tyto plochy jsou náchylné k rychlému povrchovému odtoku. Provedená analýza potvrdila negativní vliv hydromorfních půd na retenci povodí a prokázala potenciálně větší riziko lesního povodí při vzniku významné odtokové události. Rozdílná chování obou povodí při formování odtoku a rozdílná retence vody půdou v neprospěch lesního povodí autoři dávají do souvislosti s historickými změnami ve způsobu využití krajiny a různými antropogenními vlivy (např. meliorační opatření).
