Klíčová slova: "biouhel, pyrolýza, voda v krajině, retence vody, kvalita půdy"
Úvod
V současné době se lidstvo potýká s rostoucími teplotami, extrémními projevy počasí (např. delším a častěji se vyskytujícím suchem a povodněmi) a pozměněným rozložením srážek v rámci roku. Všechny výše vyjmenované jevy jsou dopady globální změny klimatu (Li a kol., 2021). Ke zmírnění těchto dopadů jsou navrhována různá opatření v krajině, jsou ale postavena především na technické nebo přírodě-blízké bázi, kdy dochází k zadržování vody v retenčním prostoru, z něhož dochází k pozvolné infiltraci vody do půdy. Opatření pro zadržování vody v krajině primárně podporují hypodermický (podpovrchový) odtok s následným doplňováním zásob podzemních vod.
Při návrhu opatření pro zadržování vody v krajině se návrhy vždy vztahují k řešené ploše povodí s tím, že opatření se navrhují vždy v horní části povodí a poté postupně směrem k uzávěrovému profilu. Z toho vyplývá, že nejdříve by měla být řešena retence vody in-situ, tzn. v místě dopadu dešťové kapky. Kvalita půdy, respektive její schopnost zadržovat vodu je v rámci těchto návrhů často přehlížena nebo řešena primárně skrze změnu využití půdy (nejčastěji převod orné půdy na trvalé travní porosty nebo její zalesnění). To ale daný problém neřeší, jelikož je naší prioritou zachování odpovídající rozlohy zemědělské půdy pro uchování udržitelné zemědělské produkce, která bude schopna uživit stále rostoucí lidskou populaci. Prvotní návrhy pro zadržení vody v krajině by proto měly směřovat ke zlepšování kvality zemědělských půd. Z tohoto důvodu je klíčové kontinuálně zlepšovat kvalitu zemědělských půd ve smyslu snižování uhutnění půd nebo zvyšování půdní organické hmoty, jelikož oba tyto parametry ovlivňují schopnost půd zadržovat vodu. Mnohými autory je schopnost půd zadržovat vodu považována za klíčovou pro zachování udržitelné zemědělské produkce, půdních ekosystémových služeb a udržení resilience agroekosystémů vůči extrémním projevům počasí (Seyedsadr a kol., 2022; Wang a kol., 2019).
Sucho, respektive půdní sucho, je aktuálním problémem se stále se zvyšující periodicitou výskytu, který má negativní vliv na obsah organické hmoty v půdě a půdní úrodnost. Uchování a navyšování obsahu půdní organické hmoty může fyzikálně, biologicky a chemicky zvýšit odolnost půd vůči suchu (Seyedsadr a kol., 2022). Jelikož je zemědělství v České republice primárně postaveno na systému pěstování zemědělských plodin bez využití závlahových systémů, obsah vody v půdě je často omezujícím faktorem limitující růst rostlin (Werdin a kol., 2020). To znamená, že se zvýšenou schopností půd zadržovat vodu by mohlo potenciálně dojít k nižšímu stresu rostlin způsobovaný nedostatkem vláhy, eventuelně ke zvýšení zemědělské produkce (Atkinson, 2018; Seyedsadr a kol., 2022).
Jedním z potenciálně účinných, levných a dostupných opatření umožňující navýšení retenční schopnosti půd je aplikace biouhlu na zemědělskou půdu. Zároveň se jedná i o technologii sekvestrující (vázající) uhlík, která může napomoci snižovat obsah oxidu uhličitého v atmosféře, a tím pádem potenciálně zmírňovat dopady globální změny klimatu (Gondim a kol., 2018; Mao a kol., 2019; Schmidt a kol., 2021; Werdin a kol., 2020; Yi a kol., 2020).
Biouhel a jeho schopnost zadržovat vodu
Biouhel vzniká pyrolýzou biomasy v podmínkách s žádným nebo velmi omezeným obsahem kyslíku (Mao a kol., 2019; Schmidt a kol., 2021; Wang a kol., 2019; Werdin a kol., 2020; Wu a kol.,2022; Yi a kol., 2020), má vysoký obsah uhlíku a velký počet pórů různých průměrů. (Seyedsadr a kol., 2022; Werdin a kol., 2020). Struktura biouhlu je tvořena primárně z aromatických forem organického uhlíku, které přispívají k jeho vysoké odolnosti (Werdin a kol., 2020). Uvádí se, že biouhel může v půdním prostředí přetrvávat stovky až tisíce let (Atkinson, 2018; Gondim a kol., 2018; Schmidt a kol., 2021).
Během pyrolýzy dochází k rozkladu organických sloučenin, uvolňují se těkavé kapalné a plynné sloučeniny a zůstávají pouze aromatické uhlíkaté sloučeniny (Werdin a kol., 2020). Struktura materiálu využitého při pyrolýze zůstává z velké části nedotčena a vytváří vnitřní porézní strukturu (Gondim a kol., 2018; Li a kol., 2021; Werdin a kol., 2020), která určuje velikost specifického povrchu [ta se podle Li a kol. (2021) může pohybovat v rozmezí 5 až 100 m2/g] a objem zadržené vody (Atkinson, 2018; Werdin a kol., 2020). Pokud ale dojde při pyrolýze k tvorbě biouhlu s nízkým počtem vnitřních pórů a nízkým specifickým povrchem, znamená to i nižší schopnost biouhlu zadržovat vodu (Wang a kol., 2019).
Vlastnosti biouhlu určuje nejen použitý materiál, ale i podmínky při pyrolýze (Atkinson, 2018; Gondim a kol., 2018; Mao a kol., 2019; Wang a kol., 2019; Werdin a kol., 2020; Yi a kol., 2020). To znamená, že vlastnosti biouhlu mohou být na míru ušity dle specifických potřeb (Atkinson, 2018; Gondim a kol., 2018). V Evropě je jedna z nejvhodnějších, vědecky ověřených a široce dostupných surovin dřevo. Vnitřní struktura dřeva a jeho chemické složení (dřevo je tvořeno převážně z celulózy, hemicelulózy a ligninu) je ideální pro tvorbu biouhlu. Indikátorem vhodnosti dřeva pro výrobu biouhlu je jeho hustota, která je určována především tloušťkou buněčných stěn dřevěných vláken a jejich množstvím. Oba tyto parametry určují vlastnost výsledného biouhlu absorbovat a zadržovat vodu (Werdin a kol., 2020). Ze dřeva s nižší hustotou je vytvářen biouhel s vyšším podílem pórů a nižším podílem karbonizovaných buněčných stěn a dle Werdina a kol. (2020) se vyznačuje vyšší dostupností vláhy pro rostlin a vyšší retenční schopností. Werdin a kol. (2020) porovnávali osmnáct vzorků biouhlů vytvořeného ze dřeva Eucalyptus sp. pyrolyzovaných při teplotě 550 °C s různou hustotou dřeva v rozmezí od 572 do 960 kg/m3. Jejich výsledky ukázaly, že biouhel vytvářený ze dřeva o nižší hustotě měl o 35 % vyšší schopnost zadržovat vodu a až o 45 % více dostupné vláhy pro rostliny než biouhel vyrobený ze dřeva o vyšší hustotě. To znamená, že hustotu dřeva lze využít jako ukazatel pro určování budoucích vlastností výsledného biouhlu (Werdin a kol., 2020). Dle Maa a kol. (2019), má použitá vstupní surovina vyšší vliv na vlastnosti biouhlu než podmínky při pyrolýze. Opak uvádějí ale Wu a kol. (2022) a Schmidt et al (2021), který provedl přehledovou studii z 26 meta-analýz. Mezi výzkumníky proto převládá shoda o větším vlivu podmínek při pyrolýze na vlastnosti biouhlu než použitý materiál. Obsah celkového organického uhlíku v biouhlu se zvyšuje s rostoucí teplotou pyrolýzy, to stejné platí i o specifickém povrchu (Mao a kol., 2019). Wang a kol. (2019) porovnávali biouhel pyrolyzovaný ze slámy a borového dřeva při různých teplotách, ale nezjistili žádný významný dopad různých podmínek pyrolýzy na obsah vláhy dostupné pro rostliny.
Werdin a kol. (2020) uvádějí, že schopnost rostliny přijmout vodu z biouhlu je určována vnitřním průměrem pórů a rostlina musí překonat kapilární síly, aby přijala vodu uloženou v pórech. Průměry pórů dostupných pro rostliny se pohybují v rozmezí 0.2 až 30 μm [optimální velikost póru pro kapilární vzlínání vody se pohybuje od 0.2 do 9 μm (Li a kol., 2021)], zatímco póry o velikosti 0.1 až 10 μm jsou zodpovědné za absorpci vody (Atkinson, 2018). Póry s průměrem menším než 0.2 μm jsou pro rostliny nepřístupné, protože voda je příliš těsno vázána v důsledku kapilárních a adsorpčních sil. Na druhou stranu voda v pórech o velikosti větší než 30 μm samovolně odtéká a je dostupná pro rostliny pouze krátkou dobu po srážce nebo závlaze (Werdin a kol., 2020). To znamená, že ne všechna voda zadržená v pórovité struktuře biouhlu je dostupná pro rostliny (Seyedsadr a kol., 2022; Werdin a kol., 2020). Wang a kol. (2019) na základě dat neutronového zobrazování naznačují, že voda zadržená ve vnitřních pórech biouhlu se může samovolně uvolňovat do okolí při vysychání půdy, ale pouze po velmi omezenou dobu. Čím menší mají póry průměr, tím dále dokážou vodu zadržovat (Gondim a kol., 2018). Komplexní přehled různých kategorií velikostí pórů biouhlu a jejich význam pro půdu je uveden v Atkinson (2018). Gondim a kol. (2018) provedli výzkum biouhlu vytvořeného ze dřeva Caatinga sp. a Cashew sp a uvádějí, že nižší počet makropórů a větší počet mikropórů může souviset s vyšší obsahem zadržené vody. Gondim a kol. (2018), dále uvádějí, že nižší obsah vody u biouhlu z Cashew sp. může být způsoben také jeho vyšší hydrofobicitou.
Dle odstavce výše je evidentní, že schopnost biouhlu zadržovat vodu je ovlivňována i jeho stupněm hydrofobicity (Mao a kol., 2019). Dle Maa a kol. (2019) je hydrofóbní biouhel zpravidla tvořen při pyrolýze za nižších teplot (méně než 500 °C). Proto je klíčové vytvářet biouhel při teplotách vyšších (více než 500 °C), protože tím dochází ke snižování hydrofobicity biouhlu a zvyšování jeho retenční schopnosti (Li a kol., 2021; Mao a kol., 2019; Wardin a kol., 2020). Dle Li a kol. (2021) je hydrofobicita biouhlu také ovlivňována použitým materiálem. Například Mao a kol. (2018) zjistili, že biouhel vytvořený z borového dřeva byl méně hydrofobní v porovnání s jiným materiálem. Hydrofóbní biouhel lze chemicky přeměnit na biouhel hydrofilní kyselou oxidací pomocí HNO3 nebo H2SO4. Vhodnější se ale jeví snížení stupně hydrofobicity vystavením biouhlu vnějším podmínkám nebo za pomocí kompostování (Gondim a kol., 2018).
Další proměnnou, která ovlivňuje schopnost biouhlu zadržovat vodu je velikost jednotlivých částic (Wang a kol., 2019). Podle Gondima a kol. (2018) biouhel o velikosti mezi 2 až 4 mm vykazoval vyšší schopnost zadržovat vodu. Wang a kol. (2019) uvádějí, že biouhel vytvořený ze skořápek vlašských ořechů o velikosti 1 až 2 mm měl vyšší pozitivní vliv na polní vodní kapacitu v porovnání s frakcemi menšími. Celkově se pro dosažení optimálních vlhkostních poměrů v písčitých půdách doporučuje aplikovat biouhel frakce menší než 2 mm a vysokým specifickým povrchem a pórovitostí, zatímco v jílovitých půdách je vhodnější biouhel frakce vyšší (Schmidt a kol., 2021).
V minulosti se pyrolýza používala primárně k výrobě dřevěného uhlí z dřevěného materiálu a jemnější částice dřevěného uhlí byly vedlejším produktem. V současné době roste popularita využívání biouhlu a naopak se stává produktem hlavním. Pro tvorbu biouhlu lze ale využít i celou řadu materiálů, například i různé biologické odpady – skořápky od vlašských ořechů, obilné slupky, hnůj nebo pšeničná a kukuřičná sláma atd. Zpracování biologického odpadu pyrolýzou diverzifikuje možnost jeho využití při současném zachování velmi nízké úrovně emisí, kdy dochází při aplikaci na půdu k dlouhodobé fixaci CO2.
Biouhel a jeho vliv na retenci vody v půdě
Kromě vlivu aplikace biouhlu na retenční schopnost půd, může jeho aplikace také snižovat vyplavování živin, zvyšovat kationtovou výměnnou kapacitu, zvyšovat výnos z pěstovaných plodin, zlepšovat půdní strukturu, zvyšovat obsah celkového organického uhlíku v půdách, zvyšovat mikrobiální aktivitu půd, snižovat biologickou dostupnost těžkých kovů (Atkinson 2018; Gondim a kol., 2018; Li a kol., 2021; Mao a kol., 2019; Schmidt a kol., 2021; Wang a kol., 2019; Werdin a kol., 2020; Wu a kol., 2022; Yi a kol., 2020) a snižovat emise oxidu dusného z půdy, což je dle Schmidta a kol. (2021) nejlépe zdokumentovaný účinek aplikace biouhlu.
Při aplikaci biouhlu dochází ke snižování objemové hmotnosti půdy, zvyšování celkového objemu pórů, zvyšování specifického povrchu půdy a zvýšené tvorbě půdních agregátů (Atkinson 2018; Seyedsadr a kol., 2022; Wang a kol., 2019; Werdin a kol., 2020; Yi a kol., 2020), což společně vede ke změnám ve vlhkostních parametrech půd. Po aplikaci biouhlu do půdy došlo k největšímu nárůstu vody dostupné pro rostliny (průměrně o 50 %), ale naopak nedošlo ke zvýšení infiltrace (Seyedsadr a kol., 2022). Výsledky zveřejněné Wuem a kol. (2022) ukázaly, že aplikace biouhlu zvýšila obsah dostupné vody a účinnost využití vody v průměru o 26.8 % a 4.7 %. Meta-analýza provedená Schmidtem a kol. (2021) ukázala, že biouhel zlepšil vlhkostní parametry půdy jako obsah dostupné vody o 28.5 %, polní vodní kapacitu o +20.4 %, bod trvalého vadnutí (+16.7 %), celkovou pórovitost (+9.1 %), nasycenou hydraulickou vodivost (-38.7 %) a objemovou hmotnost (+0.8 %) bez ohledu na půdní typ.
Při aplikaci biouhlu na půdu jsou klíčové jak vlastnosti biouhlu tak samotné půdy (Wang a kol., 2019, Werdin a kol., 2020; Wu a kol., 2022). Zrnitostní složení půdy výrazně ovlivňuje budoucí efekt biouhlu na retenční schopnost půdy a jeho aplikace musí být zrnitostnímu složení půdy podřízena. V jemnozrnných půdách s vyšším obsahem jílnatých částic je účinek biouhlu na retenční schopnost půdy minimální nebo žádný i při dlouhodobém pozorování (Wang a kol., 2019). Důvodem jsou částice půdní organické hmoty a jílovitých minerálů, které ucpávají póry biouhlu, čímž snižují jeho schopnost vázat a uvolňovat vodu (Yi a kol., 2020). Existuje studie, která prokázala, že pouhý rok po aplikaci biouhlu se póry začaly plnit a po dvou letech došlo k jejich kompletnímu zanesení (Wang a kol., 2019). Atkinson (2018) uvádí, že po aplikaci biouhlu na hlinitou a jílovitou půdu došlo ke zvýšení infiltrace. Na druhou stranu při aplikaci na hrubozrnné půdy je efekt velmi průkazný (Atkinson, 2018). Například Li a kol. (2021) uvádějí zvýšení retenční schopnosti hlinitopísčitých půd. Gondim a kol. (2018) uvádějí zlepšení retenční schopnosti u hlinitých a písčitých půd. Wang a kol. (2019) aplikovali biouhel na hlinité a písčité půdy a zjistili, že pouze biouhel s vyšším specifickým povrchem zvýšil polní vodní kapacitu písčité půdy. Werdin a kol. (2020) uvádí, že došlo k průměrnému zvýšení vody dostupné pro rostliny o 15 % na základě průzkumu 74 datových sad. Schmidt a kol. (2021) uvádějí, že u hrubozrnných půd se dostupná voda zvýšila o 47 %, ve středně hrubozrnných půdách o 9 % a v jemnozrnných půdách neměl biouhel žádný významný účinek, což potvrzuje informace publikované Wangem a kol. (2019).
Obsah celkového organického uhlíku v půdě má také vliv na výše popisované vlivy biouhlu. Mao a kol. (2019) zjistili, že aplikací biouhlu do půdy s nízkým obsahem celkového organického uhlíku došlo k výraznému navýšení retenční schopnosti půdy v porovnání s půdou s vysokým obsahem celkového organického uhlíku. Sayedsadr a kol. (2022) výše uvedené potvrzují a uvádějí, že aplikace biouhlu do půd s nízkým obsahem organických látek také zlepšila retenční vlastnosti půd.
Další důležitou vlastností, která má vliv na retenční schopnost biouhlu je jeho stáří. Při stárnutí biouhlu dochází k pozvolným změnám v průběhu času (Wang a kol., 2019), například může docházet k pozvolnému snižování hydrofobicity v důsledku povrchových oxidačních procesů (Godim a kol., 2018; Li a kol., 2021). Mnoho studií tuto skutečnost zanedbává a výzkumníci studují účinky čerstvě vyrobeného biouhlu, ačkoliv je aplikace biouhlu považována jako opatření s dlouhodobým účinkem (Wang a kol., 2019).
Vyšší dávky hydrofobního biouhlu mohou přeměnit hydrofilní půdu v hydrofobní, což může zavdávat tvorbě preferenčních cest s hydrofobními zónami (Mao a kol., 2019). Podle Maa a kol. (2019), mohou tyto preferenční cesty způsobovat transport znečišťujících látek hlouběji do půdy, což může vést až ke kontaminaci podzemních vod.
Účinek biouhlu na retenční schopnost půdy je také ovlivňován pH půdy. Aplikace biouhlu zvyšuje pH půdy, ale efekt biouhlu je určován pH biouhlu (Seyedsard a kol., 2022). Celkově je účinek biouhlu vyšší v půdách kyselých než neutrálních nebo alkalických (Schmidt a kol., 2021).
Aplikační dávka biouhlu
V předchozích kapitolách byla popsána schopnost biouhlu zadržovat vodu a jeho vliv na retenci vody v půdě, dle výzkumů je ale evidentní, že výše popisované vlastnosti lze modifikovat pomocí různých aplikačních dávek, ať už jednorázových nebo kontinuálních. Nicméně Wu a kol. (2022) varují, že nadměrná aplikace může způsobit degradaci půdních vlhkostních parametrů. Celkově se ukazuje, že vyšší dávky biouhlu v rozmezí 10 až 30 t/ha mají vyšší vliv na retenci vody v půdě v porovnání s dávkami nižšími (Schmidt a kol., 2021; Wu a kol., 2022).
Wang a kol. (2019) provedli polní pokus s dávkami 0, 10 a 20 t/ha a zjistili, že dávky ≥10 t/ha biouhlu s velkým objemem pórů a částicemi většími než 1 mm mohou zvýšit retenční schopnost půd v propustných půdách a zlepšit jejich resilienci vůči extrémním hydrologickým jevům. Li a kol. (2021) použili široký rozsah aplikačních dávek v rozmezí od 4 do 20 t/ha v závislosti na zrnitostním složení půdy (půdním druhu).
V současné době panuje mezi vědci shoda, že nejpříznivější účinek (jako je snižování vyplavování živin atd.) biouhlu je ve směsi s jiným organickým materiálem namísto aplikace biouhlu samotného (Schmidt a kol., 2021; Seyedsadr a kol., 2022). Nicméně Seyedsadr a kol. (2022) zjistili, že ke zvýšení vody dostupné pro rostliny došlo v půdách, kde byl aplikován pouze biouhel samotný bez příměsi jiného organického materiálu.
Závěr
Mezi vědci nepanuje shoda o vlivu biouhlu na půdní vlastnosti (Atkinson 2018; Wang a kol., 2019) a mnozí z nich zdůrazňují potřebu dlouhodobějších výzkumů, zejména v podmínkách mírného klimatu (Atkinson 2018; Li et a kol., 2021).
Na základě uvedených informací existuje mnoho proměnných, které ovlivňují vliv biouhlu na půdní vlastnosti. Například použitý materiál pro jeho výrobu, podmínky při pyrolýze, vlastnosti půdy, dávkování, stupeň hydrofobicity biouhlu a také velmi záleží, jestli je biouhel aplikován samostatně nebo v kombinaci s jiným organickým materiálem. To vše může výrazně snížit nebo naopak zvýšit účinek biouhlu. Nekonzistentní výsledky výzkumů lze tedy vysvětlit velkým počtem proměnných, které jdou v některých případech proti zavedeným aplikačním postupům. V mnoha vědeckých pracích vědci využívali čerstvě vyprodukovaný neupravený biouhel, který se neukazuje jako vhodný pro aplikaci (Schmidt a kol., 2021), jelikož může z půdy dočasně fixovat živiny, nemluvě o jeho hydrofobnosti a potenciální tvorbě preferenčních drah v půdě.
Biouhel má velký potenciál (Li a kol., 2021) pro zlepšování kvality půdy spolu se zlepšováním její retenční schopnosti (Li a kol., 2021). Jako velmi pozitivní se jeví, že vědci prozatím nepopsali žádné negativní agronomické nebo environmentální účinky po aplikaci biouhlu (Schmidt a kol., 2021).
Použitá literatura:
ATKINSON, C. J. (2018): How good is the evidence that soil-applied biochar improves water-holding capacity? Soil Use and Management, 34: 177–186. DOI: https://doi.org/10.1111/sum.12413.
GONDIM, R. S., MUNIZ, C. R., LIMA, C. E. P., DOS SANTOS, C. L. A. (2018): Explaining the water-holding capacity of biochar by scanning electron microscope images. Rev. Caatinga, 31 (4): 972–979. DOI: https://doi.org/10.1590/1983-21252018v31n420rc.
LI, L., ZHANG, Y.-J., NOVAK, A., YANG, Y., WANG, J. (2021): Role of Biochar in Improving Sandy Soil Water Retention and Resilience to Drought. Water, 13 (4). DOI: https://doi.org/10.3390/w13040407.
MAO, J., ZHANG, K., CHEN, B. (2019): Linking hydrophobicity of biochar to the water repellency and water holding capacity of biochar-amended soil. Environmental Pollution, 253: 779–789. DOI: https://doi.org/10.1016/j.envpol.2019.07.051.
SCHMIDT, H.-P., KAMMANN, C., HAGEMANN, N., LEIFELD, J., BUCHELI, T. D., MONEDERO, M. A. S., CAYUELA, M. L. (2021): Biochar in agriculture – A systematic review of 26 global meta-analyses. GCB-Bioenergy, 13 (11): 1708–1730. DOI: https://doi.org/10.1111/gcbb.12889.
SEYEDSADR, S., ŠÍPEK, V., JAČKA, L., SNĚHOTA, M., BEESLEY, L., POHOŘELÝ, M., KOVÁŘ, M., TRAKAL, L. (2022): Biochar considerably increases the easily available water and nutrient content in low-organic soils amended with compost and manure. Chemosphere, 293. DOI: https://doi.org/10.1016/j.chemosphere.2022.133586.
WANG, D., LI., C., PARIKH, S. J., SCOW, K. M. (2019): Impact of biochar on water retention of two agricultural soils – A multi-scale analysis. Geoderma, 340: 185–191. DOI: https://doi.org/10.1016/j.geoderma.2019.01.012.
WERDIN, J., FLETCHER, T. D., RAYNER, J. P., WILLIAMS, N. S. G., FARELL, C. (2020): Biochar made from low density wood has greater plant available water than biochar made from high density wood. Science of the Total Environment. 705. DOI: https://doi.org/10.1016/j.scitotenv.2019.135856.
WU, W., HAN, J., GU, Y., LI, T., XU, X., JIAN, Y., LI, Y., SUN, J., PAN, G., CHENG, K. (2022): Impact of biochar amendment on soil hydrological properties and crop water use efficiency: A global meta-analysis and structural equation model. GCB-Bioenergy, 14 (6): 657–668. DOI: https://doi.org/10.1111/gcbb.12933.
YI, S., CHANG, N. Y., IMHOFF, P. T. (2020): Predicting water retention of biochar-amended soil from independent measurements of biochar and soil properties. Advances in Water Resources, 142. DOI: https://doi.org/10.1016/j.advwatres.2020.103638.
