Anglicky: On-farm biosecurity as perceived by professionals visiting Swedish farms
Zdroj: Nöremark, M., Sternberg-Lewerin, S. (2014). On-farm biosecurity as perceived by professionals visiting Swedish farms. Acta Veterinaria Scandinavica, 56, 28.
Klíčová slova: "biosecurity, přímý kontakt, veterinární lékař, odpovědnost, osobní hygiena"
Dostupný z: https://actavetscand.biomedcentral.com/articles/10.1186/1751-0147-56-28
Významnou roli při šíření endemických i exotických nemocí může hrát nepřímý kontakt mezi člověkem a zvířetem. Každý návštěvník farmy (veterinární lékař, inseminační technik, inspektor veterinární správy, aj.) představuje potenciální riziko pro zavlečení patogenů do chovu. Biosecurita (biologická bezpečnost) farmy je důležitou součástí prevence a kontroly nemocí, a to platí jak pro přímý kontakt s živými zvířaty, tak i pro nepřímý kontakt, např. prostřednictvím různých konzulentů, poradců i kontrolních orgánů, které se pohybují v areálu farmy. Vhodná opatření biosecurity mohou minimalizovat riziko šíření onemocnění např. pomocí používání ochranného oděvu a čisté „faremní“ obuvi, jakož i čištění pomůcek a zařízení mezi jednotlivými farmami/stájemi/sekcemi. Stejně tak nedostatečná úroveň biologické bezpečnosti může přispívat k významnému šíření nemocí. Cílem této studie bylo zjistit, jak osoby, které navštěvují farmy hospodářských zvířat ve Švédsku při své každodenní práci, vnímají nezbytnost dodržování zásad biologické bezpečnosti na farmách, a současně které faktory mohou negativně ovlivnit zavedené zásady biologické bezpečnosti a dokonce, které je možno považovat za překážky biologické bezpečnosti. Oslovení odborníci byli také požádáni o jejich návrhy, které mohou úroveň biosecurity farmy zlepšit. Dotazníky byly rozeslány osobám, které sledované farmy navštěvují pravidelně; tj. veterinární lékaři, přepravci zvířat, inseminační technici, inspektoři a paznehtáři. Respondenti byli dotazováni na otázky existence určitých podmínek biologické bezpečnosti souvisejících s jejich návštěvami zemědělských podniků, např. zda byly k dispozici prostředky na mytí rukou, jak různé faktory ovlivňovaly jejich vlastní postupy a jaké se vyskytly na farmě překážky pro dodržování zásad biosecurity, stejně tak i jejich návrhy na zlepšení úrovně biosecurity.
Většina oslovených osob navštěvovala farmy skotu (86%), zatímco chovy prasat byly navštěvovány méně (43%). Počet navštívených farem v průběhu jednoho týdnu se lišil u jednotlivých respondentů (např. 56% přepravců zvířat a 69% inseminačních techniků uvedlo, že navštěvují více než 20 farem týdně).
Úroveň biosecurity na jednotlivých farmách závisela na druhu chovaných zvířat. Chovy prasat měly nejvyšší úroveň biosecurity a současně na těchto farmách bylo dodržováno nejvíce opatření souvisejících s návštěvami farmy. Po té následovaly chovy dojeného skotu. Nejnižší úroveň biosecurity a nejnižší úroveň dodržování opatření biologické bezpečnosti byla zjištěna v chovech malých přežvýkavců (ovce a kozy) a v chovech koní. Na těchto farmách bylo zřídkakdy k dispozici ochranné oblečení nebo čistá „faremní“ obuv, v některých případech (24 % chovů koní, 31 % chovů ovcí) chyběla dokonce i možnost umytí rukou.
Také existovaly rozdíly ve vnímání opatření biosecurity mezi jednotlivými skupinami osob. Např. přepravci hospodářských zvířat neměli možnost dodržet základní osobní hygienu (mytí rukou) tak často, jak tomu bylo u veterinárních lékařů nebo inseminačních techniků.
Omezení resp. zákaz vstupu přepravců zvířat do objektů stájí byl zjištěn téměř ve všech chovech prasat, zatímco v chovech skotu a malých přežvýkavců měli přepravci vstup do stájí volný.
Většina respondentů vnímala existenci překážek, které jim bránily v dodržování opatření biosecurity na farmě (absence vody, mýdla nebo jednorázových papírových ručníků, absence jednorázového ochranného oblečení a obuvi, znečištěný oděv nebo jeho špatná velikost atd.), v 66 % se jednalo o veterinární lékaře.
Reálné překážky na farmě, které návštěvám neumožňovali dodržovat zásady biologické bezpečnosti, výrazně ovlivnily jejich chování v areálu farmy. Pokud tyto osoby neměli přístup k tekoucí vodě a mýdlu při vstupu na farmu, bylo pro ně stejně tak obtížné si umýt ruce nebo boty před odjezdem z farmy.
Klíčovým problémem pro obě strany se stala otázka odpovědnosti. Na jedné straně osoby, které vstupují na farmu, musí převzít odpovědnost za zabránění průniku infekce a jejímu šíření na farmě, na druhé straně farmáři musí převzít odpovědnost za vytvoření odpovídajících podmínek pro zajištění a především pak možnost dodržování zásad biologické bezpečnosti na farmě. Je škoda, že někteří farmáři uvedli, že problematiku biosecurity – vytvoření a dodržování jejich zásad nepovažují za nezbytné do doby, kdy na jejich farmě dojde k vypuknutí nebo šíření infekčního onemocnění.
| Přílohy |
 noremark-et-al-2014.docx |