Anglicky: Carbon footprint and environmental performance of agribusiness production in selected countries around the world
Zdroj: Bajan, B, Mrówczyńska-Kamińska, A. 2020. Carbon footprint and environmental performance of agribusiness production in selected countries around the world. Journal of Cleaner Production, Volume 276.
Klíčová slova: "zemědělství, environmentální výkonnost, uhlíková stopa, emise skleníkových plynů, produkce potravin"
Dostupný z: https://doi.org/10.1016/j.jclepro.2020.123389
Globální změny klimatu představují pro lidstvo závažnou hrozbu. Ke klimatickým změnám dochází zejména kvůli prudkému nárůstu emisí antropogenních skleníkových plynů v posledních několika desetiletích. Řada realizovaných studií v této souvislosti naznačuje, že jedním z hlavních zdrojů emisí skleníkových plynů je právě zemědělská výroba. Řešení problému nabízí nízkouhlíkové zemědělství zahrnující snížení vstupů, které však může vést k menším objemům produkce. Nicméně zastřešujícím cílem by mělo být udržení produkce potravin na dostatečné úrovni pro uspokojení požadavků obyvatelstva. Produkce potravin je zvláště důležitá v kontextu předpokládaného růstu světové populace. V této situaci by měly být emise skleníkových plynů na jednotku produkce považovány za klíčový ukazatel, který odráží životní prostředí a úroveň udržitelnosti zemědělských výrobních procesů.
Cílem příspěvku bylo sledovat změny v emisích hlavních skleníkových plynů souvisejících s výrobou potravin po celém světě v letech 2000–2014. Hlavní pozornost byla zaměřena na produkci oxidu uhličitého (CO2) , metanu (CH4) a oxidu dusného (N2O). Získané výsledky naznačují, že celkové emise skleníkových plynů vzrostly ve sledovaném období v sektoru výroby potravin ve zkoumaných zemích více než 3,9 miliardy tun ekvivalentu CO2. V porovnání s rokem 2000 má tento nárůst lineární trend. Analýza emisí CO2 naznačuje, že se ve sledovaném období některým zemím (Itálie, Japonsko, Nizozemsko, Rusko a Spojené státy) podařilo produkci snížit, zatímco jiné zaznamenaly jejich zřetelný nárůst (Čína a Indie).
Kromě emisí skleníkových plynů ze zemědělství se na emisích celého subsystému produkce potravin velkou měrou podílejí také emise ze sektorů odpovědných za dodávky vstupů a služeb pro potravinářský průmysl a zemědělství. Také podíl těchto emisí měl během sledovaného období rostoucí trend. Většinou souvisely s vysokou poptávkou po energii a dopravních službách, které uvolňují velké množství oxidu uhličitého do atmosféry, a také se skutečností, že mnoho produktivních vstupů dodává do zemědělství chemický průmysl.
Výsledky studie naznačují potřebu zamyslet se nad současnou politikou zemí v oblasti ekologicky udržitelné produkce potravin. Výsledky současně naznačují, že poměr emisí skleníkových plynů na jednotku produkce by měl být v resortní politice zohledňován více než jen celkové množství emisí skleníkových plynů. To platí zejména pro zemědělské politiky, na které jsou v celosvětovém měřítku přidělovány velké objemy veřejných financí. Provedený výzkum navrhl způsob výpočtu uhlíkové stopy celého systému výroby potravin, který umožňuje jeho široké uplatnění i do řady dalších souvisejících výzkumů.
